Poruchy střešních plášťů s provozními vrstvami jsou bohužel velmi časté a jejich odstraňování vyžaduje velmi pečlivou přípravu a kvalifikované technické řešení, protože náklady na opravy takovýchto střešních plášťů jsou výrazně vyšší než u klasických střešních plášťů.


Při kvantifikaci nákladů statisticky se náklady blíží nákladů sanací spodní stavby a ta je v dosahuje až 5ti násobek původních nákladů. Proto je velmi dobré již při projektování a provádění věnovat maximální pozornost bezchybné realizaci. Jinak se to draze nevyplatí.


Samozřejmě, že nejde komplexně popsat všechny varianty různých poruch, které člověk na stavbách natrefí. V následujícím textu je uveden přehled některých z nich s drobnou analýzou v první části.


Rozdělení poruch podle umístění v rámci skladby střešního pláště:



  • Pojízdných vrstev
  • Izolačních vrstev
    – Tepelných izolací
    – Hydroizolací
  • Nosných konstrukcí

Rozdělení poruch podle lokalizace ve střešním plášti:



  • Plošné
  • Lokální – v konstrukčních detailech, dilatace, prostupy atd.

Rozdělení poruch podle  jejich načasování



  • Ihned po provedení
  • V průběhu užívání

Samostatnou kapitolou je porušování hydroizolačního povlaku v průběhu následných stavebních prací. Hydroizolace jsou prakticky neochránitelné. Existují dvě cesty jak zabránit takovémuto poškození:



  • Okamžité provedení masivních ochranných vrstev (osvědčily se nám desky z recyklovaných asfaltů), které umožní okamžitou pochůznost předmětných konstrukcí
  • Stálý dozor na stavbě, který bude hromovým hlasem, případně dalšími zbraněmi chránit hydroizolační povlak před následným poškozením. Takovýto člověk ovšem patří spíš do oblasti pohádkových bytostí než do osob skutečně se pohybujících po stavbě.


Obr. č. 2 – Ubránit hydrozolaci před rozzuřeným bagrem je hrdinský čin zasluhující medaili za hrdinství před bagry (podle některých bagr na traktorovém podvozku a podle mne traktor, nicméně mne všichni přehlasovali)


Mechanické porušení hydroizolačního povlaku v rámci následných stavebních prací je statisticky nejčastějším porušením hydroizolačního povlaku.



Obr. č. 3 – Důsledky porušené dilatace mezi nájezdovou rampou a vlastní parkovací plochou


Při porušení dilatačního uzávěru je výhodnější vybourat a vyměnit celý dilatační uzávěr než jej opravovat. Konce jsou vždy takové, že se celý uzávěr vymění, ale po částech.


Rekonstrukce provozních střešních plášťů, zejména pojízdných, jsou velmi komplikované, zejména odbourávání silikátových ochranných vrstev je velmi nepříjemné a ve svém důsledku riskantní.


Rekonstrukce je možno provádět dvěma způsoby:



  • Klasickým odbouráním všech vrstev, lokalizací problémů a opravou tohoto problému.
  • Druhou alternativou, která je relativně nová, je možnost beztlakových injektáží. Které je možné cíleně aplikovat do vrstev střešního pláště.


Obr. č. 4 – Odbourávání pojížděné betonové desky a opravy prostupů


Na výše uvedeném obrázku je prováděno odbourání pojízdné betonové desky s tím,  že problémově oizolovaná místa se opravují stejnou technologií v jaké je proveden hydroizolační povlak. Při provádění se řeší komplikované detaily, které v podstatě nejsou kvalitně opracovatelné v asfaltových izolacích. Optimální řešení je opravovat tyto konstrukční prvky v alternativních technologiích. Dominantní možnost je v současné době na bázi stěrek a z nich konkrétně PMMA (polymetylmetakrylát), tento materiál je 100 % slučitelný s ostatními hydroizolacemi a je jím možné řešit i konstrukční detaily jinak neopracovatelné.


 U pojížděných střešních plášťů je velmi důležitá stabilita pojížděných vrstev, která přímo ovlivňuje ostatní vrstvy, které leží pod nimi. Při jejich destrukci může dojít k poškození vrstev, které leží pod nimi.