Škola, vzdělání a izolace

Nerad bych hanil vše, co existuje. Nerad bych, kdyby následující text vyzněl pesimisticky, i když k tomu nebude mít daleko. Nicméně mám výhrady k současnému stavu a považuji za svoji povinnost hledat možnosti zlepšení a další pozitiva, která se kolem nás vyskytují.

Mám možnost srovnávání našeho vzdělávání a vzdělávání v zahraničí v průběhu minulých desetiletí (ne let, ale desetiletí), kdy jsem měl možno srovnávat to, čím mne vybavilo socialistické školství, a to, co se vyskytuje kolem nás v Evropě.

Kupodivu z toho vyplývá, že moje generace (současní šedesátníci) byla lépe vybavena konstrukčním myšlením a praktickými znalostmi stavebnictví. Máme však velký hendikep v jazycích a moderních počítačových technologiích – AutoCad – BIM a dalších informačních technologiích.
Tyto další informační technologie se nyní, občas i bezhlavě rozvíjejí a právě na úkor základního konstrukčního řešení. Tj. místo toho, aby bylo podkladem pro konstrukční řešení podstata věci, mnohdy moji studenti, ale nejen ti, začínají kreslit od pravého/levého horního/dolního kraje konstrukce. Tedy ne od technické konstrukční podstaty, ale od toho, jak se jim to bude nejlépe kreslit v některém ze kreslících systémů.
Ze všeho kolem nás vyplývá, že velmi důležité, možná nejdůležitější je:
– mít představu podstaty věci (mnohdy se ztrácí pod nánosem nepodstatného)
– mít představu, jak to, co nakreslím, vypadá v praxi (která v současné době velmi vymizela z učebních osnov).

Bohužel jsme národ odezdikezdikismu, kdy z adorace dělnické třídy zde byl vytvořen odpor bohužel i k řemeslníkům, což se nám v současné době mstí na nedostatku kvalitních řemeslníků a přebytku nekvalitních managerů.
Učební obor izolatér neexistuje již snad 30 let a v současné době toto řemeslo je na okraji zájmu, tak jako řada jiných. Snahy o reinkarnaci řemesel, včetně současného trendu budování mistrovských zkoušek považuji za velmi důležité a sám se na těchto pracích podílím a doufám, že se dožiji stavu, kdy mistr řemeslník bude respektovaným a uznávaným subjektem v naší společnosti.

Odborné vzdělání a vlastně celoživotní učení je důležité, a to od řemesla až po vrcholné funkce vysokoškolských pedagogů nebo znalců, protože vše se mění a vyvíjí.

Pro stavebnictví a práci v něm je velmi důležité odborné vzdělání. Vidím na lidech, kteří jej nemají, že nemají zautomatizované základní principy stavebnictví, a proto jejich názory jsou mnohdy naprosto scestné a ignorující základní stavební logiku. Tu si nelze nabiflovat, tu je nutné získat praxí, protože se jedná o spojení celého stavebního vzdělání do funkčního celku.
Tedy odborné vzdělání je velmi důležité a prakticky bez něj není možné řádně řešit stavební problematiku, protože partikulárně lze nastudovat leccos, ale pět – šest let odborného vzdělání lze plnohodnotně nahradit jen velmi těžko a vždycky jsou patrné i fatální díry ve vzdělání, když někdo toto neabsolvoval.

Jeden z nejvýznamnějších pedagogů a vůbec lidí z oblasti stavebních izolací a střech byl pan doc. Ing. Antonín Fajkoš, Ph.D., který dlouhá léta působil na stavební fakultě VUT v Brně a vzpomínka na něj vždy bude doprovázena jeho nádhernou vášní pro izolace a střechy.

Popularizace a vzdělávání v oblasti izolací je nutné neustále podporovat a popularizovat tak, aby tento obor měl tu vážnost, kterou si zaslouží (tečení vody do bot a na hlavu moc pozitivní není), takže abychom své stavby mohli užívat v klidu, pohodě a v suchu je potřeba pokračovat v jeho odkazu a to formou, která je již dlouhá léta nastavené a to:
Memoriálem pana doc. Antonína Fajkoše
Tento memoriál je velmi důležitou součástí odborného vzdělávání, ukazuje, že jsou studenti, kteří se dané problematice věnují nadstandardně, které chtějí vědět víc. Jejich podpora je moc a moc důležitá tak, aby měli zpětnou vazbu, že když se budou snažit, tak mají úspěch zaručený.

Zkusme společně podporovat obor izolace, střechy atd., jsou to nezbytné komponenty, které provází všechny lidi kolem nás, zkusme obrátit současné tendence nezodpovědnosti a nekompetence k odpovědnému přístupu k našim činnostem, včetně toho, že se budeme neustále snažit o zvyšování našich kompetencí, a to všemi možnými způsoby.

Zkusme vrátit prestiž řemeslům a řemeslníkům vůbec, jsou nezbytnou součástí našeho života a bez jejich práce toho moc fungovat nebude.

Toto je v našich rukách. Nikdo nám lepší zítřky, bez našeho vlastního přičinění, nenaservíruje.