Základní možnosti sanace pojížděných střešních plášťů

/autor: /,

1 Úvod

Při své odborné činnosti se často setkáváme s pojížděnými střešními plášti, které jsou již po relativně krátkém časovém úseku od uvedení do provozu v problematickém, někdy až v havarijním stavu. Podle závažnosti a rozsahu vyskytujících se poruch navrhujeme pro daný střešní plášť nejvhodnější způsob sanace. Každý střešní plášť vyžaduje individuální posouzení. Vždy je třeba dbát na přínos navrhovaného řešení z hlediska životnosti dané konstrukce a taktéž na ekonomickou smysluplnost takového řešení.

2 Obvyklé skladby pojížděných střech

V praxi se nejčastěji setkáváme s pojížděnými vrstvami z betonu, resp. železobetonu, které také považujeme za nejvhodnější pro daný účel. Alternativou k betonovému povrchu je v některých spíše ojedinělých případech pojížděná vrstva z litého asfaltu nebo z dlažby.

Hydroizolační vrstvu obvykle tvoří asfaltové modifikované pásy kladené ve dvou vrstvách nebo jednovrstvá fóliová hydroizolace. Častěji se setkáváme se skladbou s klasickým pořadím vrstev s parozábranou, spíše výjimečně potom se skladbou inverzní.

3 Obvyklé poruchy pojížděných střech a jejich příčiny

Mezi obvyklé poruchy, se kterými se u pojížděných střešních plášťů setkáváme, patří:

lokální trhliny v betonové desce (Obr. 1),

poškození betonové desky (Obr. 2),

chybějící vytažení hydroizolace na prostupujících a navazujících konstrukcích do výšky min. 150 mm nad pojížděnou vrstvu (Obr. 3),

degradované, odseparované tmely (Obr. 4),

netěsná hydroizolace v detailech, 

netěsnosti, perforace hydroizolace v ploše,

nefunkční odvodnění střešního pláště (Obr. 5).

Netěsnostmi a trhlinami dochází k zatékání srážkové vody do souvrství, případně do interiéru (Obr. 6). Zatékání do souvrství negativně působí zejména na ocelovou výztuž železobetonu. Problémem pojížděných střech je navíc vnášení posypových solí parkujícími vozidly na střešní plášť. Tyto soli rozpuštěné v zatékající vodě ještě více ohrožují ocelovou výztuž.

Vyskytující se poruchy jsou často způsobeny nekázní při provádění, nekvalitním provedením, nerespektováním návrhu. Konkrétně např.:

nekvalitně provedenou hydroizolací (netěsné svary, perforace v ploše v důsledku mechanického poškození při provádění, zejména se týká foliových hydroizolací),

nekvalitním opracováním detailů,

nekvalitním provedením, ošetřováním betonové desky,

nevhodným či nedostatečným spádováním střešního pláště.

Někdy je však na vině již samotný projekční návrh. Některé projekty zcela opomíjejí řešení detailů. Nezřídka se setkáváme s chybným návrhem skladby v projektu. Konkrétně to znamená např. vynechání některých důležitých vrstev (ochranných, drenážních apod.) nebo nevhodnou kombinaci materiálů. Důsledkem může být např. poškození hydroizolace v průběhu výstavby či užívání, a tudíž její netěsnost, resp. zkrácení životnosti celé konstrukce a omezení použitelnosti.

Situaci zhoršuje a degradaci materiálů urychluje také zanedbaná údržba.

obr-1-alternativa.jpg

Obr. 1: trhliny v betonové desce

obr-2.jpg
Obr. 2: poškozený betonový povrch

obr-3.jpg
Obr. 3: dožilé tmely pro utěsnění detailu, absence korektního vytažení hydroizolační vrstvy na svislou konstrukci

obr-4.jpg
Obr. 4: dožilé tmely pro utěsnění detailu obvodové atiky, absence korektního vytažení hydroizolační vrstvy na
 svislou konstrukci

obr-5.jpg
Obr. 5: ucpaná odvodňovací vpusť

obr-6.jpg
Obr. 6: známky zatékání, výluhy z betonu, projevy koroze výztuže železobetonové konstrukce

Samostatnou kategorií jsou pojížděné dlažby, které jsou poměrně problematické. Hlavním problémem je vyšší citlivost dlažby na vyskytující se dynamické namáhání od pojezdu automobilů a s tím související vyšší nároky na kvalitu podkladu (jeho únosnost, zhutnění). Často dochází k rozvolňování a propadání dlažby a důsledkem je vznik nerovností (Obr. 7 a Obr. 8). Nadměrný pohyb dlažby po podkladních vrstvách může vést k jejich poškození (Obr. 9). Monolitický betonový povrch považujeme proto za vhodnější řešení pojížděných vrstev.

obr-7.jpg

Obr. 7: nerovnosti v pojížděné betonové dlažbě

obr-8.jpg
Obr. 8: nerovnosti v pojížděné betonové dlažbě – detail

4 Základní možnosti sanace pojížděných střech

4.1 Lokální opravy

V případě lokálních poruch menšího rozsahu je obvykle nejvhodnějším řešením provedení dílčích lokálních oprav. Mezi lokální opravy patří např. sanace trhlin, dilatačních spár, lokálních netěsností a poškozených částí betonu, případně lokální dospádování, výměna zkorodovaných prvků, opravy detailů a prostupů.

Do kategorie lokálních oprav lze zařadit i injektáže trhlin. Typický je postup s použitím vrtaných injektážních pakrů, alternativně lze v některých případech použít pakry lepené. Trhliny nebo spáry jsou obvykle injektovány od spodního líce. Je nutné počítat s tím, že injektáže budou probíhat ve více krocích a případně i s časovým odstupem, až bude možné identifikovat případné další místo s výskytem vlhkostní poruchy v důsledku provedené předchozí injektáže.

Výhodou lokálních oprav je, že je lze provádět postupně a obvykle tolik neomezují provoz parkoviště. Lokální oprava ovšem nemusí vždy odstranit příčinu, ale může pouze potlačit projevy poruchy (např. injektáže) v daném místě nebo přispět k lokálnímu zlepšení stavu. Projev problému se pak může v návaznosti na toto opatření posunout na jiné místo, kde bude nutné provést obdobné nebo stejné opatření. Tento stav může nastat i opakovaně. V praxi to může vést k delší době oprav i k situaci, že nějaká porucha se objeví s časovým odstupem po opravě, např. při extrémní klimatické události s vysokým úhrnem srážek.

4.2 Komplexní oprava

V případě plošných poruch nebo i v případě lokálních poruch, avšak s masivním výskytem v celé ploše střešního pláště, je obvykle nutno přistoupit ke komplexní opravě celého střešního pláště.

Podle typu vyskytujících se poruch a podle provedení konkrétního střešního pláště lze zvolit buď komplexní opravu v podobě demontáže stávajícího souvrství a realizace nové hydroizolace a pojížděné desky, nebo na stávající pojížděnou desku aplikovat hydroizolační stěrku.

A. Demontáž souvrství a realizace nové hydroizolace

Toto řešení obnáší kompletní demontáž pojížděné desky a dalších vrstev až na původní hydroizolaci, v případě většího poškození konstrukce může být vyžadováno odstranění celého souvrství až na nosnou konstrukci. Pro aplikaci nového souvrství je nutné zajistit korektní a dostatečně spádovaný podklad. Novou skladbu je ve fázi návrhu nutno tepelně technicky a staticky posoudit.

Zde je uveden příklad skladby po sanaci:

pojížděná železobetonová deska s odpovídající úpravou povrchu (hydrofobizační nátěr apod.), s korektním návrhem dilatačních spár a dalších detailů,

nopová fólie, geotextilie,

dvouvrstvý systém asfaltových SBS modifikovaných pásů, celková tloušťka cca 8 mm, 2x FORCE 4000 DALLE (Axter), plnoplošně natavený, 

monolitická nosná konstrukce se spádovou mazaninou (případně zateplená varianta s parotěsnou zábranou nebo inverzní skladba).

Tato metoda sanace nabízí z uvedených řešení nejvyšší úroveň spolehlivosti, ale zároveň představuje radikální zásah do střešního pláště, který výrazně omezí provoz parkoviště v průběhu realizace. Zároveň tato varianta představuje nejvyšší ekonomickou zátěž.

Současně s provedením nové skladby v ploše je nutné vodotěsné ošetření detailů v místech napojení na svislé a jiné navazující konstrukce. Hydroizolace musí být vytažena min. 150 mm nad pojížděnou plochu a mechanicky kotvena krycím oplechováním, shora zatmeleným. Tmely je potřeba pravidelně kontrolovat a obnovovat.

Parkovací plocha musí být dostatečně spádovaná, aby byl zajištěn spolehlivý odtok vody k vpustím. Případné přespádování / dospádování doporučujeme zajistit realizací betonové mazaniny ve spádu aplikované na nosné konstrukci.

B. Stěrková hydroizolace

Pro povrchovou ochranu betonu a zejména uvedení horního líce pojížděné střechy do vodotěsného stavu lze využít stěrkové izolace. Pro pojížděné střešní pláště navrhujeme speciální vyztužený systém Triflex ProPark na bázi polymethylmetakrylátu. Pro spolehlivé fungování tohoto řešení je nutná aplikace nejen v ploše, ale i v detailech. Pro detaily je určen systém Triflex ProDetail.

obr-9.jpg

Obr. 9: provedení stěrkové hydroizolace Triflex ProDetail v místě liniového odvodňovacího žlabu

obr-10.jpg
Obr. 10: provedení stěrkové hydroizolace Triflex ProDetail na betonovém pilíři

obr-11.jpg
Obr. 11: pohled na dokončenou hydroizolační stěrku u ocelové konstrukce nesoucí parapet

obr-12.jpg
Obr. 12: pohled na dokončenou hydroizolační stěrku u liniového odvodňovacího žlabu

Výhodou tohoto řešení je zachování stávajícího výškového řešení bez dramatických zásahů do konstrukce. Při aplikaci stěrky se vyhneme bouracím pracím, toto řešení tedy nepřináší tak zásadní provozní omezení. 

Hydroizolační stěrku Triflex nelze aplikovat na pojížděnou vrstvu z dlažby a litého asfaltu.

Přijatelnost doplnění nové hydroizolační vrstvy do střešní skladby v podobě izolační stěrky však musí být před samotnou realizací výpočtově prověřena z hlediska bilance vodních par a rizika kondenzace ve střešní skladbě v důsledku přidání této nové vrstvy. Před zahájením prací je také nutno ověřit stav jednotlivých vrstev střešní skladby. U desek masivně poškozených trhlinami apod. není vhodné aplikovat stěrku na takový povrch, aniž by došlo k jeho opravě.

Aplikaci stěrkové izolace proto musí předcházet oprava případných trhlin a vydrolených částí v pojížděné betonové desce. Před aplikací stěrky na detaily musí být i tyto ošetřeny, zejména u kovových prvků musí být odstraněna rez, prvky musí být zbroušeny a napenetrovány.

Střešní plášť musí být před vlastní aplikací stěrky také efektivně vysušen. Jedná se zejména o vlhkost podkladu pro aplikaci stěrky a o vlhkost naakumulovanou ve skladbě netěsného střešního pláště. Technická, časová a ekonomická náročnost takového vysoušení může být reálnou překážkou pro použití tohoto způsobu opravy.

Na následujících snímcích je ukázka z realizace stěrkové izolace Triflex ProPark.

5 Závěr

Je zřejmé, že zejména zanedbání návrhu v rámci projekční přípravy nebo nekázeň při realizaci mohou vést u pojížděných střešních plášťů k významným škodám a výraznému zkrácení životnosti konstrukcí, resp. vlivu na použitelnost. Lokální opravy vedou mnohdy k nejistému výsledku a komplexní oprava, ať už ve formě náhrady souvrství či v podobě povrchové hydroizolační stěrky, vyžaduje výraznou investici a omezení provozu.

Doporučujeme proto pro tento typ staveb volit pouze bezpečná a robustní řešení a materiály a vyhnout se rizikovým technologiím.

Zdroj obrázků: archiv autorů