Základním principem defektoskopie jsou exaktní metody zjišťování příčin vadného (patologického stavu) stavebních konstrukcí a jejich částí. Jedná se o vizuální hodnocení pomocí všeobecně přístupných pomůcek – měřítek atd., fotografické analýzy, resp. mikrofotografické analýzy, protože pro identifikaci vad není potřebné dramatické zvětšení, stačí 20–50 x tj. relativně malé zvětšení. Dále pak se zkoumají vlastnosti materiálů a jejich spojů pod zatížením, což už je možné spíše v laboratořích než na stavbě a posledním možným krokem jsou chemické rozbory stavebních konstrukcí, ale spíše jen materiálů.

V rámci prohlídky střešního pláště se získávají indikativní vizuální informace o stavu hydroizolačního povlaku a celkově střešního pláště. V rámci vizuální prohlídky je vždy nutné provádět kontrolní sondy, kterými se ověřuje nejen vlastní skladba, ale i partikulární vlastnosti střešních plášťů, o kterých indicie hovoří, že mohou být problematické.

Problematika umístění kontrolních sond, resp. hledání netěsností v hydroizolačních povlacích. V mnohých případech hledáme příčiny vad a poruch a někdy i kolapsů hydroizolačních povlaků. K tomu je důležité vědět, kde provést kontrolní sondy. Zde je významným pomocníkem impedanční defektoskopie, kterou je možné identifikovat riziková místa a je možné tak provádět sondy do míst, kde můžeme identifikovat problém a ten pak analyzovat.

Impedanční defektoskopie je velmi významná metoda hledání poruch střešních plášťů, resp. hledání míst, kterými zatéká. Samozřejmě to není jediná metoda. Existují další od jiskrové až po dýmovou, které je také možno partikulárně používat, ale v našem případě se koncentrujeme na impedanční defektoskopii, která nám dává ty nejlepší informace. Samozřejmě další metody jsou též použitelné, ale jejich chybovost je vyšší než u této.

Kontrolní sondy (nezbytná nutnost pro získání komplexních informací)
Ke komplexnímu hodnocení střešních plášťů z hlediska zjišťování reálného stavu, hledání vad a případných poruch, je vždy nutné povést kontrolní sondy. Sondy nám přinesou základní informace o skladbě, materiálech, které byly použity, včetně materiálu v řezech. Můžeme sondami zjistit i další velmi důležité informace, stav a kvalitu mechanického kotvení, spáry v podkladních vrstvách, typ a provedení parotěsné zábrany. Vlhkost nebo suchost skladby a další důležité informace, které pomohou ve svém komplexu k řádnému zhodnocení střešního pláště.

V rámci sond je možné získávat i další informace o partikulární skutečnostech, které jsou ukryté pod hydroizolací. Jednou z nich je například pevnost mechanického kotvení, kdy je možno použít jednoduchý mobilní přístroj, který nám změří výtržnou sílu u mechanického kotvení, přímo in situ.

Obr. č. 1 – zkoušení mechanického kotvení přímo na místě samém

 

Obr. č. 2 – přímo se získávají informace o kvalitě mechanického kotvení, včetně jeho korozní odolnosti

 

Obr. č. 3 – pohled do sondy, kdy se získávají další partikulární, ale důležité informace

Na tomto obrázku je patrné, že parotěsná zábrana nebyla provedena kontinuálně, je zde potrhaná a s výraznými spárami, současně jsou patrné mezery mezi deskami pěnového polystyrénu. Tyto spáry mohou signalizovat buď technologickou nekázeň prováděcí firmy nebo také nadměrné objemové změny pěnového polystyrénu.
Další zkouškou, kterou je možné provádět na místě, je simulace krup. Pro tuto zkoušku máme vyvinuté speciál kroupové kladívko, kterým je možné testovat kvalitu/zbytkovou životnost zejména fóliového hydroizolačního materiálu.
Na následujícím obrázku jsou patrné speciální nástavce na kroupové kladívko, které umožňují simulovat vliv krup na fóliový hydroizolační materiál, kdy se dostáváme k informacím, co se stane, když budou kroupy. Tuto odolnost umíme spolehlivě stanovit.


Obr. č. 4 – pomocí speciálních nástavců testujeme kvalitu, resp. zbytkovou životnost

U střešních plášťů je vhodné provádět sondy v přesazích hydroizolačních materiálů, protože tak získám materiál (vzorečky pro další zkoumání).
* – Silové – takto získané vzorky mohu podrobit na testování na trhačce a získat tak informace o kvalitě a stavu provedených svarů;
* – Vlastní materiál pak mohu podrobit dalším důležitým zkouškám, a to jak silovým – protažení, pevnost v tahu, delaminace atd., ale i dalším.
Kromě silových zkoušek mohu podrobit hydroizolační materiál i dalším zkouškám, kde to můžeme rozdělit na dvě části, které reprezentují dominantní teplotní namáhání, a to:
* – odolnost proti vysokým teplotám
* – odolnost proti nízkým teplotám
Všechny materiály by měly být odolné proti nízkým teplotám, které zde očekáváme a měly by si zachovat své základní technické vlastnosti i do těchto teplot, a to jak do vysokých, tak i nízkých. V nízkých by nemělo dojít k praskání hydroizolačního materiálu, tedy neměl by nadměrně ztvrdnout. Naopak vysoké teploty v kombinaci s UV urychlují evaporaci změkčovadel. Tedy i odolnost do vysokých teplot je důležitá, ale z hlediska ztráty flexibility, která se právě urychluje vysokou teplotou za přítomnosti UV.

K vizuálnímu zkoumání izolačních materiálů můžeme použít i mikroskop, on mnohdy stačí kvalitní fotoaparát, kde při velkém zvětšení je řada defektů jasně patrná. Současná mikroskopie dokáže nabídnout velkou škálu analytických možností, a to od vlastního vizuálního zkoumání až po různé digitální, fluorescenční analýzy, které nám opět mohou poskytnout různé potřebné informace o složení nebo kvalitě zkoumaných hydroizolací.
Jedna z nejdůležitějších informací je informace o homogenitě hydroizolačního materiálu. V minulosti jsme při tomto zkoumání našli nehomogenní materiály, které byly velmi otevřené a tedy nevodotěsné.
V rámci získání informací o nehomogenitě hydroizolačních materiál jsou nesmírně důležité zkoušky vodotěsnosti těchto materiálů a také nasákavosti. Hydroizolace obecně by měly být absolutně nenasákavé. Voda v materiálu, když zmrzne, nemůže způsobit nic pozitivního.

Chemické rozbory získaných materiálů
Zde je velká škála analytických metod, které umožňují hledat příčiny vad a poruchy hydroizolačních materiálů, ale nejen jich. Tyto metody jsou univerzální a mnohdy přesahují svými možnostmi zkoumání hydroizolačních materiálů.
Následuje přehled chemických analytických metod, kterým se podrobněji budu věnovat v následujících kapitolách.
* – Množství nespalitelných zbytků. Tato metoda nám dává jednu ze základních informací o kvalitě zkoumaného materiálu, protože nespalitelné zbytky by měly být obvykle na bází vápence (obvykle dolomitický vápenec) a nesmí ho být ani málo a v žádném případě ne moc. Protože pak hydroizolační materiály ztrácí svoji základní vlastnost – vodotěsnost;
* – IR analýza – DNA hydroizolačních, ale nejen, materiálů. Touto metodou lze zjistit, zda dva materiály jsou stejné nebo příbuzné. Lze z nich odhadnout negativní vývoj, tj. degradaci jednotlivých partikul, např. změkčovadel. Přesná kvantifikace je ale problematická;
* – Plynová chromatografie – tato metoda dokáže zjistit objemy určitých materiálů, resp. jejich součástí. Nejvíce ji používáme pro zjišťování procentuálního složení hydroizolační materiálu, resp. pro zjištění objemu nebo poklesu objemu změkčovadel v syntetických fóliích;
* – Zjišťování teploty skelného přechodu – zjišťování, zda dva materiály jsou svařeny nebo slepeny, což je velmi důležité zjištění v případě, že se otevírají spoje. Rozdílné teploty dvou svařovaných materiálů mohou způsobit nefunkčnost spojů, která se pak projeví velmi negativně, kdy po čase spoje hydroizolace přestanou fungovat a doslova se rozlepují;

Metodika zkoumání střešních plášťů je velmi široká a neustále se vyvíjí. V rámci naší společnosti, A.W.A.L. s.r.o., jsme si navykli používat určité postupy, které nás co nejrychleji přivedou k řešení poruchového stavu. Samozřejmě vše se vyvíjí a vždy se bude objevovat něco jiného a nového, takže vše se nějakým způsobem vyvíjí a vždy je něco nového. Tou novinkou pro letošní rok je simulace krup na střešních pláštích, protože s těmito poruchami se potkáváme velmi často, protože mnoho fólií, které byly v minulosti používány, mají problémy s migrací změkčovadel a mnohdy nevydrží do prvních krup.