Abstrakt

Hlavní téma Konference IZOLACE 2013 Poruchy
plochých střech je možné uchopit z mnoha úhlů. Oslovujeme Vás s našimi
zkušenostmi se zabudováním některých nových typů asfaltových modifikovaných pásů
do střešních konstrukcí. 

Je potřeba si uvědomit, že se jedná o velmi vážné
záležitosti, o kterých je nutné hovořit a to často.

Rizika některých nových
materiálů či technologií a jejich neznalost však mohou vést k opačnému efektu –
nová technologie nebo materiál ještě neznamená pokrok a o tom je rovněž potřebné
hovořit.

Úvod referátu

Povlakové krytiny na plochých střechách, i
když se nemohou chlubit historií staletou (i když první použití přírodního
asfaltu na plochých střechách je datováno daleko před letopočtem Krista – říše
Babylón-zahrady Semiramis) jako u mnoha zástupců krytin na šikmé střechy,
představují dnes jeden z tradičních materiálů. Jako prvního zástupce musíme
jmenovat materiály na bázi asfaltu a v posledních cca 60 létech pak i materiály
na bázi umělých hmot. Starší generace odborníků v oboru hydroizolací měla to
štěstí, že velmi často byla přítomna vlastnímu vzniku jednotlivých materiálů a
rovněž od počátků devadesátých let minulého století může sledovat i nástup
nových materiálů na povlakové krytiny. Součástí vývoje jednotlivých materiálů
byl i vývoj nových technologických postupů. V další etapě vývoje se jednalo o
uspořádání všech poznatků do prováděcích pokynů – norem a i to vydrželo
prakticky do počátku rozsáhlého zavádění nových hydroizolačních materiálů do
staveb v první polovině devadesátých let. Zatímco do počátku roku 1990 jsme
mohli v naší odborné literatuře poznávat desítky hydroizolačních materiálů, tak
dnes můžeme hovořit o tisících typů. Poznání všech těchto nových hydroizolačních
materiálů je pro jednoho člověka skoro nemožné, poznání všech technologií
zpracování a zabudování těchto materiálů je již vyloučené. Počátek 90.let
minulého století však rovněž znamenal začátek konce původní československé normo
tvorby. Normy v Československu totiž zcela srozumitelně a jasně hovořily o tom,
jak daný materiál tzv. uchopit a zabudovat do příslušné vrstvy. Řemeslník se tak
jednoduše dozvídal co a hlavně jak má zpracovávat. Zaváděním nových EN a ČSN se
situace zcela radikálně změnila. 

Najednou zde máme normy, které jednoznačně
hovoří „jen o příslušném výrobku“ nebo o tom, jakým postupem se daný výrobek
zkouší v akreditovaných laboratořích. Mnoho výrobkových norem pak obsahuje v
Předmluvě základní informaci „ výrobek se zkouší na všechny parametry
nezabudovaný do konstrukce“. Náš názor je, že v takových případech by pomohlo
více začít využívat „Národní přílohu“ – má informativní charakter a slouží k
usnadnění přejímání norem, opravují se zde chyby z přejímané normy, mohou zde
být uvedeny příklady aplikace zásad, stanovených v přejímané normě na české
podmínky. Je čistě národní – to znamená, že ji nelze uplatnit v jiném členském
státě EU.

A přeci řemeslník, je ten, který dává dílu architekta nebo projektanta
skutečnou podobu, on je rovněž ten, který „musí“ zpracovat nový výrobek, který
odpovídá výrobkové normě, neboť k tomu má „papír“. Jemu však výrobek nějak nejde
zpracovat, nejde zabudovat a co s tím?. Touto odbočkou se blížíme k podstatě
problému. Tím základním problémem jsou peníze. Všeobecný tlak na efektivitu
výroby pomocí financí je dnes větší, než v dobách „socialismu“, kdy se muselo
šetřit energiemi a k vypálení pálené krytiny stačilo třeba 800°C a všichni
věděli, že je potřebných 1000°C. To následně způsobuje, že „šikovní“ výrobci
hledají cesty, jak dosáhnout s menšími náklady vyšší zisky.

Hlavní část referátu

V tomto referátu si Vás dovolíme
oslovit s našimi zkušenostmi se zabudováním nových typů materiálů do střešních
konstrukcí. Jedná se o asfaltové modifikované pásy. Na trh v Československu
přišly ve větší míře po roku 1990 s reklamou o jejich životnosti delší než
třicet let. Neuběhlo ještě 5let a již se začaly vyskytovat první náznaky možných
problémů – smršťování nosné vložky z polyesteru – viz ilustrační foto z roku
1994. Po několik let to byla jediná závada – samozřejmě mimo nedostatky v
provádění. Přenos pozornosti byl převeden na jiné typy povlakových krytin a
dobrým terčem byly fólie PVC – jejich smrštění, křehnutí fólie po migraci
změkčovadel aj. Jak čas šel, tak se začaly projevovat nové typy závad u
asfaltových modifikovaných pásů a tím byly puchýřky a stékání asfaltových pásů
na svislých plochách (v našem archívu je první foto z roku 2003 – viz
fotopříloha), na plochách šikmých a nakonec i vodorovných plochách. V meziobdobí
však také rostl tlak na výsledné ceny a tak začaly růst počty střech takto
postižených. Z hlediska možné statistiky se začaly problémy zevšeobecňovat do té
míry, že dnes na sklonku roku 2012 bychom mohli, byť naprosto neoficiálně,
hledat výrobce, kterých se tyto problémy netýkají a bylo by jich překvapivě
málo. Tím samozřejmě všechny současné problémy s asfaltovými modifikovanými pásy
nekončí. Zcela novým fenoménem se stává neschopnost natavení či zhotovení
pevného vzájemného spoje dvou pásů. Jedná se neschopnost řemeslníka?.
Samozřejmě, že tomu tak není, i když neschopných řemeslníků jistě každý z nás
najde hodně a stále se s nimi setkává nebo utkává v případě znalců. Avšak ne za
všechno mohou řemeslníci, v některých případech je nutné jim naslouchat, neboť i
když nemají potřebné teoretické vybavení, tak jsou při práci pozorní a
přemýšlejí a začínají klást otázky „Proč“. Proč se mi jeden pás daří lehce
natavit, má při tom krásnou černou lesklou barvu, asfalt se krásně protahuje.
Druhý pás pak zahřívám, zahřívám, až se mi najednou takřka rozleje?. Proč se
další pás chová při spojení – natavení, tak, že místo krásné černé barvy vidím
barvu černošedou, směs mazlavou lehce rozpojitelnou nebo rosolovitou?. Základní
otázkou, tak je jak toto všechno zjistit, jak se tomu bránit a na toto není
jednoduchá otázka. Některé z cest se již takříkajíc otevřely, ale ještě nenašly
dostatečnou odezvu v odborné veřejnosti. Jakákoliv podmínka pro zvýšení kvality
je umlčena a může být umlčena politickou dohodou v zemích EU „překážka volné
soutěži“, které je zaklínadlem, toho proč nejde řádně bojovat s nekvalitními
výrobky po jejich zabudování do stavby, v našem případě do střech. 

Náš
referát si dává za cíl, seznámit odbornou veřejnost s názory a vysvětlením
některých jevů, které jsme zachytili na velkém počtu realizovaných staveb v
uplynulých létech.

Problém první

Smrštění asfaltových modifikovaných pásů je
již letitý problém a věnovalo se mu mnoho odborníků, přestože se dotýkal „pouze“
jednoho typu nosné vložky a to z polyesteru. Podstatou vysvětlení tohoto jevu
je, že se jedná o dotvarování nosné vložky z polyesteru z teplotního šoku, který
obdržela při nanášení horkého asfaltu při penetraci a obnovila jej po natavení
na vlastní střeše. Stanovení rozměrové stálosti asfaltových pásů je zkoušeno
podle ČSN EN 1107-1 – jedná se o zkušební normu a tato se nevztahuje na
hydroizolační systémy složené z těchto výrobků a zabudované ve stavbách.
Důležitým poznatkem je však sdělení, že u vyjádření výsledku se jedná o MLV tj.
mezní hodnota stanovená výrobcem (manufactur´s limiting value MLV)!! Výsledkem
je, že na trhu s asfaltovými pásy se mohou objevit jednotlivé výrobky se
smrštěním až 0,6%, z toho pak vyplývá, že pro různě vyráběné délky asfaltových
pásů může být smrštění od 6 cm do 3cm (u délky pásu 5m) a z hlediska výrobku je
vše v naprostém pořádku. Návazná výrobková ČSN EN 13707 – Vyztužené asfaltové
pásy pro hydroizolaci střech – Definice a charakteristiky, se pak ve svých
článcích o rozměrové stálosti již jen na tuto výše uvedenou normu zkušební
odvolává. Jednou se základních podmínek pro zabudování je, že asfaltový pás
izolatér tzv. roztáhne a nechá v roztažené podobě ležet. Pro ty z vás, kteří
ještě neměli možnost navštívit výrobní závod asfaltových pásů jen malá odbočka a
vysvětlení. Výroba asfaltových pásů je kontinuální, nepřetržitý proces odvíjení
nosné vložky, její penetrace asfaltem, nanášení asfaltové vrstvy, eventuální
nanášení hrubozrnného posypu se zaválcováním a konečně v poslední fázi po
postupném ochlazování dochází k dělení na příslušnou délku. Zde a právě jen u
výroby lze ovlivnit tj. zvýšit produktivitu práce zvýšením rychlosti při výrobě,
tím samozřejmě dochází i k vyššímu tahu nosné vložky a k její deformaci, k
rychlejšímu ochlazování atd. Samozřejmým faktorem pro výsledný výrobek je i
kvalita použité nosné vložky a její eventuální kontrola.

Problém druhý

Stanovení odolnosti proti stékání při
zvýšené teplotě řeší ČSN EN 1110, opět se jedná u zkušební normu, opět se jedná
zkoušení nezabudovaného výrobku jako v problému č.1. Návazná výrobková ČSN EN
13707 – Vyztužené asfaltové pásy pro hydroizolaci střech – Definice a
charakteristiky, se pak ve svých článcích o odolnosti proti stékání již jen na
tuto výše uvedenou normu zkušební odvolává. Dalším důležitým okamžikem je pak
opět označení pro výsledek „MLV“. Stékavost je pak maximální vzdálenost mezi
spodními okraji značky 1 a značky 2 na horním a dolním povrchu zkušebního tělesa
v důsledku posunu asfaltové krycí hmoty – viz fotopříloha. I v tomto případě je
potřebné vycházet ze základních údajů výrobce příslušného asfaltového pásu,
který v obecné rovině udává základní odolnost od + 100°C a více (stále hovoříme
jen o modifikovaných asfaltových pásech). Jak jsme zjistili z našich víceletých
měření při teplotách vzduchu do +38°C, tak maximální teplota povrchu asfaltového
pásu byla zjištěna v úrovni +83°C. Z tohoto údaje je pak možné prostou úvahou
hovořit o tom, že v obecné rovině při deklaraci výrobce nemůže k výše uvedenému
jevu vůbec dojít. Opak je pravdou, tak jak jsme sdělili úvodem, tak první snímek
zachycující stékání asfaltové krycí hmoty je z roku 2003 a týká se svislé
konstrukce, další pozdější případy se však týkají konstrukcí šikmých, až jsme
došli ke konstrukcím takřka vodorovným. Jakýkoliv podíl zavinění ze strany
řemeslníka je vyloučen.

Problém třetí

Jedná se samozřejmě o více problémů
takříkajíc na „hlavě jednoho řemeslníka“. Prvním je vytváření puchýřků na
asfaltových pásech, se kterými se většina z vás jistě nesetkává poprvé. I pro
stanovení zjevných vad asfaltových pásů máme samozřejmě ČSN EN 1850-1 Stanovení
zjevných vad – Část 1: Asfaltové pásy pro hydroizolaci střech. Zde musíme
citovat: 6. Zkušební postup – vybraná role asfaltového pásu se položí na rovnou
plochu a opatrně se rozvine. Na horním povrchu pásu se pouhým okem důkladně
hledají puchýře, trhliny, otvory a lysiny nebo jiné zjevné vady. Pás se poté
opatrně otočí a spodní povrch se prověří stejným způsobem. Konec citace.
Většinou žádné puchýřky nezjistíme a asfaltový pás zabudujeme do střešní
konstrukce jako finální vrstvu. Uplyne rok, dva a my zjišťujeme, že se nám na
povrchu vytvořilo velké množství puchýřků a začneme hledat vysvětlení – ze
špatně natavených spojů nebo spojů špachtlovaných se prolíná asfaltem nosná
vložka – pak lze hovořit o puchýřcích, které se šíří ve směru od spoje do středu
asfaltového pásu. Co se však stane, když se puchýřky objeví uprostřed
asfaltového pásu a tzv. putují k jeho okrajům? Můžeme hovořit o zavinění
řemeslníka? Samozřejmě, že ne. Základem tohoto problému je řádné nevysušení
nosné vložky při výrobě – opět můžeme hovořit o šetření na nepravém místě, o
zrychlení rychlosti výroby apod. Avšak prokazování výrobní vady je nesnadný
úkol. V naší statistice se vyskytuje případ, kdy k velmi výrazné tvorbě puchýřků
– došlo do 3 měsíců po zabudování asfaltového pásu – viz fotopříloha. Zkoumání
řemeslníka nad skutkem, že se mu natavuje jeden pás lépe než druhý je v celku
zbytečné neboť bez důkladného rozboru asfaltové hmoty se nikam tzv. nedostane.
Velkou část asfaltové hmoty tvoří plniva (obyčejně v řádu desítek % – optimální
složení 15 – 30%, maximální pak 50%) a zde mají výrobci opět příležitost, jak
výslednou hmotu „vylepšit“. Na místě je otázka, a čím? Odpověď je jednoduchá –
co se kontroluje z listinných podkladů výrobce – přeci hmotnostní % podílu dané
hmoty. Nekontroluje se již množství, kde samozřejmě to plnivo, které má nižší
objemovou hmotnost je na tom lépe než plnivo s vyšší objemovou hmotnostní. Mezi
základní plnivo se řadí vápencová moučka, čedičová moučka nebo břidličná moučka
a zcela nově se jako plnivo používá elektrárenský popílek. Elektrárenský popílek
má o cca 25 % nižší objemovou hmotnost než tradiční plniva a proto se v
asfaltové hmotě může vyskytnout více popílku. Z toho pak vyplývá výsledné
chování asfaltové hmoty při dosažení maximálně povoleného hmotnostního procenta,
kde dochází k jevu, který popisujeme na počátku našeho referátu – obtížná
zpracovatelnost při natavení. Je to opět jen a jen o penězích, neboť souvislost
nižší ceny odpadního materiálu – elektrárenského popílku ve srovnání s
tradičními plnivy je zřejmá. I s tímto pokusem o náhradu plniva máme již
zkušenosti s 60 let minulého století, kdy do horkého asfaltu byl zamíchán
popílek – střechy po určité době tzv. zvodnatěly a samozřejmě do nich zatékalo –
viz fotopříloha. Tak zvaně do módy přicházejí i technologie natavení asfaltového
pásu a málokdo hovoří o jeho rizikách. Jedná se nám o technologii natavení ve
dvou stupních. V prvním stupni se nataví cca 800 a 900mm šířky asfaltového pásu
a ve druhém stupni se po ochlazení natavuje zbylá část. Dosáhne se tím skutečně
přesný návalek a z estetického hlediska jsou pásy vzhledné. Již málo pozornosti
se věnuje tomu, že vlastní natavení v celé délce je ve vodorovné poloze,
vyskytují se záhyby – izolatérská práce není o přidržení pravítka a roviny. Při
nedokonalém natavení pak vznikají podélné nenatavené části asfaltového pásu –
podélný kanálek, který následně vytváří zbytečné problémy s vodou.

Závěr

Cílem našeho příspěvku na této konferenci je
dosáhnut toho, aby se alespoň část nastupujících mladých odborníků, kteří se
chtějí zabývat vývojem nových a kvalitnějších materiálů, zaměřila ve spolupráci
s řemeslníky na vypracování nových kontrolních mechanismů, které budou směřovat
ke zkvalitnění zkušebních postupů a k rychlejšímu odhalování méně kvalitních
inovací ve výrobě. 


Literatura

ČSN EN 13707 Hydroizolační pásy a fólie – Vyztužené asfaltové pásy pro
hydroizolaci střech – Definice a charakteristiky
ČSN EN 1850-1 Hydroizolační
pásy a fólie – Stanovení zjevných vad – Část 1: Asfaltové pásy pro hydroizolaci
střech.
ČSN EN 1107-1 Hydroizolační pásy a fólie – Část 1: Asfaltové pásy pro
hydroizolaci střech – Stanovení rozměrové stálosti.
ČSN EN 1110
Hydroizolační pásy a fólie – Asfaltové pásy pro hydroizolaci střech-Stanovení
odolnosti proti stékání při zvýšené teplotě
Volné zdroje z internetu