Další příspěvek z konference Izolace 2020 nám přiblíží pohledem pana docenta Eduarda Schilharta ochranu osob proti pádu z výšky z pohledu platné legislativy.

Zásady pro určení správných poloh kotvicích bodů

Každá střecha, ze které hrozí pád z výšky, musí být přiměřeně plánovanému provozu vybavena zábradlím nebo záchytným systémem. K takovému stavu by měl přispět zákon č. 309/2006 Sb. v aktuálním znění, který blíže specifikuje práce zhotovitele a stanovuje jak jeho povinnosti, tak zejména povinnosti zadavatele stavby. Vedle tohoto v roce 2016 aktualizovaného zákona je samozřejmě nutné zohledňovat v procesu výstavby také ostatní legislativní požadavky, zejména Nařízení vlády 362/2005 Sb. a 591/2006 Sb.

Obecně

Každá plochá střecha, ze které hrozí pád z výšky, musí být přiměřeně plánovanému provozu vybavena zábradlím nebo záchytným systémem. Zábradlí nebo jiné pevné technické konstrukce, které chrání osoby proti pádu z výšky, musí být na střechách s veřejným provozem. Mezi takové střechy řadíme střešní terasy, parkoviště, střešní zahrady, heliporty a další. Neveřejný provoz je na vegetačních střechách, střechách s technologickými zařízeními, s konstrukcemi vyžadujícími pravidelnou kontrolu a údržbu, nebo na střechách s požární únikovou cestou. Neveřejným provozem se přitom rozumí pohyb poučených osob řízený vlastníkem objektu. Ochranu proti pádu osob z výšky je možné i na takovýchto střechách řešit pomocí zábradlí, častěji se ale v praxi vyskytuje ekonomičtější řešení využívající záchytné systémy.

Legislativa

Legislativa platná pro oblast ochrany osob proti pádu z výšky je v současné době dosti nepřehledná, a navíc se pořád vyvíjí. Velký zlom v této oblasti přinesl zákon 309/2006 Sb., který poprvé alespoň částečně přenesl zodpovědnost za bezpečnost staveb na jejich zadavatele, neboli na stavebníky a investory. Protože dopad tohoto zákona do praxe ale neodpovídal jeho záměrům, došlo po 10 letech ke zveřejnění novelizace tohoto zákona v podobě zákona 88/2016 Sb., kterým byl zákon 309/2006 Sb. zčásti novelizován. Tato novelizace přinesla podstatné a pozitivní změny požadavků původního zákona, protože už konkrétně specifikuje zejména povinnosti zadavatelů staveb.
Výše uvedený novelizovaný zákon 309/2006 Sb. také blíže specifikuje práce zhotovitele a stanovuje jeho povinnosti. Ten totiž pro zadavatele stavby musí zajistit vybavení staveniště pro bezpečný a zdraví neohrožující výkon práce. Výše uvedený zákon také výslovně stanovuje povinnost zadavatele stavby postupovat při výběru zhotovitele v souladu s požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, což dává předpoklady pro zajištění odpovídajících finančních prostředků na bezpečnost na staveništi v souladu s plánem BOZP, který by měl být zpracován vždy už při přípravě stavby. Povinnost plán zpracovat má nyní koordinátor BOZP pro přípravu stavby.

V procesu výstavby se už stali koordinátoři BOZP na staveništi běžnou praxí, koordinátoři ve fázi přípravy se ale zatím v praxi často nevyskytovali. A proto také novelizovaný zákon 309/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů nově stanovuje povinnost zadavatele stavby písemně určit jednoho nebo více koordinátorů budou-li na staveništi působit zaměstnanci více než jednoho zhotovitele s tím, že koordinátor musí být určen při přípravě stavby od zahájení prací na zpracování projektové dokumentace pro stavební řízení do jejího předání zadavateli stavby, a při realizaci stavby od převzetí staveniště prvním zhotovitelem do převzetí dokončené stavby zadavatelem stavby.

Tato poslední novela původního zákona 309/2006 Sb. z roku 2016 by měla přispět k tomu, aby projekční návrhy střech už neměly nedostatky z hlediska bezpečnosti, protože zákonnou povinností koordinátorů je spolupráce s projektanty už při zpracování projektové dokumentace pro stavební řízení, a tím by měly být veškeré požadavky na bezpečnost do projektů promítnuty, i když třeba jen formou stanovení základních požadavků na technická opatření.

Projekční činnost

Bezpečná plochá střecha z pohledu jejího provozu a také údržby je taková střecha, která je buď trvale osazena zábradlím nebo jinou dostatečně vysokou konstrukcí po celém jejím obvodu, nebo je na ní řešena ochrana proti pádu osob z výšky jinými vhodnými technickými prostředky. Mezi tyto prostředky se řadí také kotvicí body a různá kotvící zařízení, která musí splňovat požadavky ČSN EN 795, a které slouží jako záchytné nebo zádržné systémy.

Pro střechy, kde se předpokládá častý pohyb údržby, a to zejména bez ohledu na povětrnostní podmínky, se navrhují záchytné systémy s trvale osazenými nerezovými lany nebo i kolejnicemi. Kompromisním řešením, které je velmi často v praxi využíváno, může být použití takzvaného „montážního lana“, které se mezi jednotlivé kotvicí body napne pouze v případě práce na střeše. Toto řešení využívající dle terminologie zmíněné normy „poddajné kotvící vedení z textilního lana “ umožní také plynulý pohyb podél okraje střechy, vždy ale jen v rozsahu několika málo polí, kde se pracovníci zrovna vyskytují, a v případě práce u jiných okrajů střechy je nutné montážní lano vždy přemístit a upevnit na jiné vhodné místo.

Při navrhování záchytných systémů je nutné si uvědomit, že plochá střecha se stává za určitých situací pracovištěm. Na každé střeše bez zábradlí nebo jiné konstrukce chránící před pádem přes okraj střechy pak hrozí pád z výšky po jejím obvodu. A v případě výskytu světlíků na střeše nebo technologických a jiných otvorů, které nejsou zajištěné proti propadnutí, hrozí i pád do takových otvorů. Veškeré hrany pádu se pak považují za volné okraje a prostor do vzdálenosti 150 cm od volných okrajů je označován jako nebezpečný okraj, na který se nesmí vstupovat bez zajištění.

Každý projektant by si měl před návrhem záchytného systému nejdříve uvědomit, jaká rizika se mohou při provádění údržby střechy vyskytnout, kde hrozí pád z výšky z ploché střechy, co může případný pád ovlivnit, a veškerá rizika nejdříve komplexně vyhodnotit. Z tohoto hlediska je nutné posoudit nejdříve sklon střechy, všechny její volné okraje, jejich vzájemnou polohu, jejich výšku nad terénem nebo nad jinými konstrukcemi, které je nutné brát v úvahu z pohledu případného pádu. U světlíků je nutné vyjít ze skutečnosti, zda jsou zabezpečeny proti propadnutí nebo ne, a do jaké hloubky je možné připustit pád v případě propadnutí.

Cílem každého projektanta by měl být návrh individuálního řešení záchytného systému pro každý konkrétní objekt a pro každou střechu, která je výše než 1,5 metru nad okolními konstrukcemi nebo terénem, a pro kterou není uvažováno s jiným způsobem ochrany osob proti pádu z výšky. Zohlednit by se měl také rozsah a charakter předpokládaných prací při údržbě střechy a při jiných činnostech souvisejících s technologickými zařízeními umístěnými na střeše. Každé navržené řešení by mělo být vždy co nejekonomičtější při využití těch nejvhodnějších technických prostředků. Z hlediska technického se přitom musí vždy vycházet z typu nosné konstrukce, ke které by měly být kotvicí body připevněny. To je při každém návrhu to nejdůležitější, protože na spolupůsobení kotvicího bodu s podkladem v případě pádu nejvíce záleží.

Snahou každého projektanta by mělo být navrhnout systém ochrany proti pádu z výšky tak, aby bylo riziko pádu vždy omezeno na nejmenší možnou míru, a aby systém fungoval zejména jako zádržný. To znamená, že při pohybu a práci pracovníků podél volných okrajů střech by neměl být vůbec jejich pád umožněn. Taková situace ale není v praxi z různých důvodů možná, a tak zejména na rozích objektů vzniká často určité riziko pádu z výšky. Je to dáno tím, že si v obdobných případech musí pracovník upravit délku spojovacího lana tak, aby se dostal až k samému okraji střechy např. i na rohu budovy. Kdyby pak došlo v takové pracovní pozici k pádu osoby, tak musí zabezpečovací systém spolehlivě zafungovat jako systém záchytný, to znamená, že v případě pádu systém osobu včas zachytí.

Návrh záchytných systémů musí být zpracován vždy tak, aby v případě pádu došlo k zachycení osoby na laně, které by mělo vykazovat maximální délku pod hranou pádu 150 cm. Jen při dodržení tohoto limitu lze předpokládat, že nedojde ke zranění osoby díky nepřijatelnému zpomalení pádu a s ním souvisejícím nárazem o fasádu. Samozřejmě je nutné zohlednit veškeré konstrukce, které se nachází pod hranou pádu a počítat s tím, že při zachycení pádu dojde k dalším jevům, zejména pak k natažení tlumiče pádu na spojovacím laně a k deformaci sloupku na střeše, čímž se úchyt spojovacího lana na celotělovém postroji dostane podstatně níže než je navržená vzdálenost 150 cm od hrany pádu. K tomu je samozřejmě nutné připočítat výšku postavy padající osoby.

Poradenská činnost

Protože projektant nese vždy plnou zodpovědnost za správnost projektu, a koordinátoři pro přípravu bývali doposud určeni buď jen formálně, nebo vůbec ne, tak zodpovědným projektantům nezbývalo nic jiného, než se buď s problematikou ochrany osob proti pádu z výšky podrobně seznámit, nebo využít zkušeností jiných odborníků, kteří mají s navrhováním ochrany proti pádu osob z výšky dostatek zkušeností.

Aktivním architektům a projektantům určitě již dříve neuniklo, že nejrozšířenějším systémem ochrany osob proti pádu z výšek v tuzemsku je systém TOPSAFE, který je v praxi jak v Čechách, tak i na Slovensku, uplatňován již více než 10 let. Proto se také projektanti začali obracet na odborníky ze společnosti TOPWET, která systémy TOPSAFE na náš trh dodává. Výsledkem stále častějších dotazů a požadavků na spolupráci při navrhování záchytných systémů bylo rozhodnutí vedení firmy založit vlastní projekční složku, a tak se původní poradenská činnost změnila v činnost projekční. Projektanti tak mohou díky optimálnímu návrhu záchytných systémů zpracovaných odbornou firmou při jakémkoliv stupni projektu nastavit odpovídající zajištění a ochranu proti pádu osob z výšky.

Poradenství a technickou podporu společnosti TOPWET využívají ale také ostatní účastníci výstavby, protože se pořád ještě stává, že ochranu osob proti pádu z výšky projekt neřeší. V takových situacích se mnohdy musí navrhnout a zrealizovat záchytný systém velice operativně v době, kdy už se realizuje střešní souvrství. A protože je mezi odbornou veřejností povědomí o tom, že se u společnosti TOPWET vždy najdou vyhovující kotvicí body v dostatečném množství téměř pro jakoukoliv realizaci, tak se na TOPWET s důvěrou obrací jak zástupci generálních dodavatelů, tak také přímo investoři. A kruh se uzavírá… TOPWET má totiž partnery zejména mezi stavebními, a především mezi izolatérskými firmami, které mají také proškolené pracovníky na montáž záchytných systémů
Různorodost systému TOPSAFE a zkušenosti pracovníků společnosti TOPWET se nejzřetelněji uplatnňují při doplňování kotvicích bodů na stávající střechy, což je běžné zejména u výrobních areálů firem se zahraniční účastí. Situace v takových případech je o to složitější, že k takovým střechám většinou nebývá k dispozici vyhovující dokumentace. A pak se může stát, že původně navržené kotvicí body nebude možné na střeše při vlastní realizaci uplatnit. To je ale situace, se kterou není problém se u společnosti TOPWET vypořádat, protože záměna kotvicích bodů ze skladu je otázkou hodin.

Závěr
Závěrem je nutné zdůraznit, že za bezpečnost zodpovídají všichni účastníci výstavby, a to tedy nejen zadavatel stavby, ale také projektant a zhotovitel, a zákonnou povinností každého účastníka výstavby je upozornit na případné nedostatky. A absence záchytného systému na jinak nezabezpečené střeše je vždy závažným nedostatkem, neboť povinnost zajistit ochranu osob proti pádu z výšky vyplývá ze současně platné legislativy.

Ing. Eduard Schilhart, CSc.

TOPWET s.r.o., Nám. Viléma Mrštíka 62, 664 81 Ostrovačice, eduard.schilhart@topwet.cz