Ve všech etapách přípravy staveb je nutná koordinace a to od projekčního řešení až po konečnou realizaci na stavbě. Již přípravné práce by měly být zpracovány tak, aby nebylo nutné na poslední chvíli řešit komplikované konstrukční detaily nebo rozebírat stavební konstrukce např. v důsledku toho, že se opomnělo dokončit hydroizolační povlak. Když už se tak stane, je nezbytně nutné, aby stavební dozor byl schopen tyto nedostatky včas odhalit.


Stejně nebezpečnou tendencí je neřešení komplikovaných konstrukčních detailů. Všechny konstrukční detaily samozřejmě nejde v rámci prováděcího projektu postihnout, ale většina by měla být řešena už právě tam. Jestliže absentuje toto technické řešení dochází při provádění k situacím, že komplikované detaily jsou jednoduše ignorovány, se slovy „nějak to dopadne“. V mnoha případech to však dopadne špatně, protože řešit konstrukční detaily ex post je vždy složitější než a priori. Některé konkrétní příklady takovýchto pochybení ukazují obrázky 1,2 a 3 ve fotogalerii.


Současně s tím vzniká živná půda pro konflikty mezi zainteresovanými stranami (od projektanta, přes stavební až po prováděcí firmu). V důsledku špatné koordinace se zvyšuje riziko mechanického poškození, které samozřejmě potencionální konflikty pouze umocňuje.


Potencionální problémy mohou rovněž vznikat při nedostatku pracovního místa při realizaci konstrukčního detailu. V případě, že konstrukční detail nemůže  v důsledku právě nedostatečného pracovního prostoru spolehlivě opracovat, riziko problémů se opět výrazně zvyšuje. Je nasnadě, že již ve stádiu projektu by měly být tyto věci řešeny a všechny prostupy by měly být umístěny tak, aby byly ze všech stran pohodlně opracovatelné. Nebo musí být tyto konstrukce integrovány tak, aby celek byl jednoduše opracovatelný a zaizolovatelný.


Dalším významným místem problémů jsou prostupy el. vedení nebo jiné prostupy, kde je nutné opracovat malý průměr prostupujícího tělesa. Obvykle se na toto používají systémové tvarovky. V některých případech ovšem pracuje fantazie ve volném stylu, a to nejen při opracování vlastního konstrukčního detailu, ale zejména při jeho konstrukčním řešení viz fotografie 4 a 5 ve&nbspfotogalerii.


Samostatnou kapitolou je ukončení hydroizolačního povlaku na kovových konstrukcích. Opracování zámečnických prvků typu I, U a jiných otevřených profilů je mnohdy těžko uskutečnitelné a to znamená, že jejich hydroizolační hodnota je veskrze pochybná. Na příkladech jsou  vidět ukázky toho jak se to v praxi bohužel někdy dělá (obrázky 6 a 7 ve fotogalerii). Řešení se ignoruje až do okamžiku, kdy se z něho stává reálný problém.


Skladba střešního pláště, který vidíte na následujících fotografiích je následující:



  • Hydroizolace – mechanicky kotvená syntetická fólie tl. 1.2 mm, sep. textilie 200 g.m-2
  • Tepelná izolace – pěnový polystyrén
  • Parotěsná zábrana – Pe fólie 100 g.m-2
  • Nosná konstrukce – profilovaný plech

Jedná se tedy o střešní plášť, u kterého je jasně patrná snaha o minimalizaci ceny.


Tento článek by neměl být chápán jako popis negativ hydroizolačních povlaků ze syntetických fólií, poukazuje však na některá obecná nebezpečí, která nás při řešení střešních plášťů mohou potkat.