Stavitelství v Kambodži – Laterit

Laterit a jeho zpracování ve stavebnictví khmérské říše

V oblasti stavebnictví khmérské říše byly používány dva druhy systémů, dřevěné – pro stavby obytného charakteru, a to včetně královských a dalších feudálních paláců. Objekty, které byly správního nebo náboženského charakteru, byly zprvu cihlové, po desátém století kamenné, resp. kombinace lateritu a obkladu z pískovce nebo výhradně pískovcové. V přechodovém období se vyskytovaly kombinace mezi cihlami a podezdívkou z kamene. 

Stavebnictví bytového charakteru v minulosti i nyní je v Kambodži na stejném principu – jednoduché dřevostavby. S energetickou bilancí se moc párat nemusí a energetické audity a štítky je také moc nevzrušují. Spíš je problémem tyto stavby uchladit nebo provětrat. Dřevostavby, s minimálními okny, jsou docela příjemné na užívání, konečně dřevo je pocitově vynikající materiál na dotek a při jeho správném ošetření je to mimořádně příjemné po něm chodit i bos, což je tady v interiérech více či méně obvyklé.    

Většina staveb v této oblasti, mladších 10. století, používá laterit jako základní stavební a konstrukční materiál, který je z vnějšku obkládán pískovcem, který byl do oblasti Angoru dovážen z hor vzdálených 40–50 km, přičemž laterit se těžil na místě. Pro spojování jednotlivých částí se nepoužívá jakákoliv malta. U pískovce se velmi často používají zámkové spoje, které jsou integrovány do jednotlivých stavebních prvků. Tyto zámky jsou velmi umně provedeny a dělaly z těchto staveb tak trochu lego.  

Není to unikátní technologie, pro tyto oblasti se stejné systémy používají i na indickém subkontinentu. 

Laterit se těžil také z oblasti příkopů kolem Angoru, tedy z oblasti s podzemní vodou. V době těžení je vlhký a měkký a lze jej snadno dělit. Na vzduchu se pak z něj voda odpařuje a postupně tvrdne, nicméně je i nadále snadno dělitelný, v naší době okružní pilou. 

Velmi zajímavě je řešena vodotěsnost střešních konstrukcí – voda je řízeně a co nejrychleji odváděna do nádrží k tomu určených. U všech templů bylo velmi důležité vodní hospodářství a vždy součástí jsou rozsáhlé vodní nádrže užívané ke všem možným účelům. Tedy izolace proti vodě střech je řešena řízeným, jednoduchým a masivním systémem odvodňovacích kanálků napojených na retenční nádrže všeho druhu, které jsou umně zakomponovány do areálu staveb nebo je obklopují.

Reliéf z templu Bayon, která popisuje technologii dobývání lateritu, resp. jeho transport.

Bauphoun – jeho vrcholová pyramida má obklad z pískovce, který je položen na základní stavební konstrukci z lateritu, který tvoří výplň a podklad z pískovce, do které již lze vytvářet reliéfy a další plastickou výzdobu chrámů. Stejný princip výstavby má i Angor Vat a další, viz následující fotografie. 

Je velmi zajímavý i následující poznatek řešení stavební fyziky u templů, masivní stěny a stropy, okna se sloupky. Do interiéru tak vstupuje vnější teplota velmi omezeně a ještě navíc s výrazným fázovým teplotním posunem, který je zajištěn masivními konstrukcemi.