Šikmé střešní pláště jsou v našich oblastech v současnosti nejtypičtější variantou ochrany stavebních objektů proti povětrnostním srážkám. Přestože v dobách prehistorických lze najít ve svých prvopočátcích po celém světě podobný základ, došlo během vývoje k určité geografické odlišnosti v systému zastřešení objektů tak, jak to vždy vyhovovalo danému dominantnímu zatížení, před kterým potřebovalo lidstvo v té které oblasti své příbytky chránit. V oblastech s minimálním, respektive menším, množstvím srážek, bylo možno volit konstrukce zastřešení plochého typu. V lokalitách s vysokým teplotním zatížením bylo výhodné volit postupně konstrukce tepelně akumulujícího typu, nicméně postupně i často hydroakumulujícího typu, kdy se s výhodou využívalo právě měrného skupenského výparného tepla pro ochlazování těchto konstrukcí a snižování tak tepelné zátěže v interiéru. Nicméně na většině území se postupně začaly především používat šikmé střešní pláště, které vzhledem k dostupným materiálům přeci jen zajišťovaly vyšší bezpečnost proti pronikání především srážkové vody do interiéru.


Celý článek Ing. Ivana Misara si můžete přečíst zde.


Zdroj: sborník konference Izolace 2010