Úvod referátu


     Vodotěsné hydroizolace střešních plášťů z foliových systémů jsou jednou z možností, jak vyřešit problémy s plochou střechou i šikmou střechou (bez ohledu na její další zatřídění – nepochozí, provozní atd.). Nad problémy, které se neustále se střechami vyskytují, je potřebné vést neustálou odbornou diskuzi. Jestliže však hlavní „motto“ této letošní konference je „provozní střecha“, tak tyto diskuze musí probíhat ještě hlasitěji. Fóliové hydroizolace jsou v tomto případě více choulostivé, než hydroizolace z asfaltových modifikovaných pásů a sice hlavně s ohledem na jejich tloušťku. Z tohoto důvodu by se tedy neměly tyto hydroizolační vrstvy navrhovat v žádném případě bez kontrolních a sanačních systémů. I pro fóliové hydroizolace by tedy mělo platit, že budou navrženy a zhotoveny ve dvou vrstvách, tj. z možností kontroly. 


Hlavní část referátu
 
     V tomto referátu si tedy dovolíme jen letmou zmínku o fóliových systémech, posuzovaných z hlediska výběru materiálů. Ve všech přednáškách na téma „fólie“ budou určitě jejich tvůrci o základních fóliových systémem hovořit. Z tohoto důvodu bude pro posluchače vhodnější forma hovořit o praktické zkušenosti s problémy, které již na  stavbách nastaly. Do diskuze je vždy potřebné přinést i kus vlastního názoru.
Z tohoto důvodu si tedy dovolíme velkou část příspěvku věnovat tématu k vyvolání diskuze. Myslíme si a každý jistě s námi bude souhlasit, že základním hydroizolačním principem musí být vždy spolehlivost hydroizolace.
     K diskuzi je tak problém první – tloušťka fólie. Je spolehlivou hydroizolací v prostředí našich staveb fólie PVC tl.1,2mm s povolenou tolerancí -5% až +10% (dle ČSN EN 13956 – Hydroizolační pásy a fólie – plastové a pryžové pásy a fólie pro hydroizolaci střech – Definice a charakteristiky čl.5.2.2, pak to znamená, že tloušťka fólie může být i 1,14mm a u fólie EPDM tl. 1,1mm to může být 1,045mm [2])? Zajišťuje tedy výše uvedená tloušťka fólií ještě spolehlivou hydroizolaci? Naše odpověď zní „ne“. V praktickém životě totiž nelze po žádném investoru žádat, aby vyhotovil měření tloušťky příslušné fólie a zjistil tyto skutečnosti a nebo ještě horší skutečnost, že předmětná fólie nevyhoví požadavku na tloušťku vůbec a to ani s uvedenou tolerancí (v naší znalecké praxi byl takový případ zaznamenán u fólie renomované firmy).
     Druhým velice diskutabilním problémem je faktor difúzního odporu „µ“. V tomto nenacházíme podporu norem a nastává největší kámen úrazu. ČSN EN 13956 – Hydroizolační pásy a fólie – plastové a pryžové pásy a fólie pro hydroizolaci střech – Definice a charakteristiky v čl.5.2.8 [2] – hovoří zcela jasně o použití do výpočtu „µ“ ve výši 15000 v případě, že výrobce tento údaj nedeklaruje. Jaký může být praktický dopad? Poměrně jednoduchý – všichni výrobci, kteří mají ve svých technických datech deklarované „µ“ vyšší, od tohoto údaje ustoupí a budou hovořit o tom, že do příslušného výpočtu se má dosadit citovanou normou doporučena hodnota. Jen pro ukázku – všeobecně se ví, že folie PVC dosahují této hodnoty, tj. jejich „µ“ od 15 000 – 30 000 (i když jsou někteří výrobci s deklarovanou hodnotou blízkou „µ“ 10 000), že fólie na bázi PO nebo POCB mají „µ“ od 35 000 do 50 000, že fólie EPDM má „µ“ v okolí 50 000 a na úplné špičce se pak nachází fólie na bázi PIB (polyizobutylen), která má tuto hodnotu „µ“ až 260 000 [1]. Trochu odbočíme ke konkurenci: pro asfaltové pásy (v tomto případě se nerozlišuje, zda jsou oxidované nebo modifikované) platí ČSN EN 13707 – Hydroizolační pásy a fólie – Vyztužené asfaltové pásy pro hydroizolaci střech – Definice a charakteristiky, kde v kapitole 5.2.9 [3] – Propustnost vodních par, platí obdobný a z našeho pohledu chybný údaj – v případě, že výrobce „µ“ nedeklaruje, může se pro výpočet použít hodnota „µ“ od 20 000. Takovou hodnotu „µ“ totiž splňují pouze některé druhy oxidovaných asfaltových pásů. Z tohoto údaje se pak zřejmě může odvodit i chování výrobců asfaltových modifikovaných pásů – nebudeme tento údaj deklarovat a projektant do výpočtu zahrne údaj normový, přičemž bude vědět, že většina výrobců má u svých výrobků údaj „µ“ od 25 000 do 50 000 – samozřejmě s výjimkou výrobků, kde se „µ“ vyžaduje co nejvyšší – pározabrany.  Když se pak obdobné údaje objeví v odborné literatuře a položí se důraz na fakt, že fólie mají výhodnější „µ“ od 7 000 do 20 000 a asfaltové pásy mají „µ“ od 20 000 do 50 000, tak si myslíme, že na problémy je tzv. zaděláno.
     Třetím problémem je použití extrudovaného polystyrénu. V rámci našeho příspěvku na téma „Provozní střechy“ bychom chtěli část pozornosti věnovat tzv. obraceným střechám, tj. střechám s obraceným pořadím vrstev. Jako krytiny zde mohou být použity fólie i asfaltové modifikované pásy, ale je nutné upozornit i na jiný problém. V posledních 15 letech vývoje hydroizolací a tepelných izolací střech se do podvědomí veřejnosti a to i do velké části odborné veřejnosti dostal fakt, že extrudovaný polystyrén je prakticky nenasákavý – uvádí se, že objemová hmotnost vody je maximálně do 0,5%. Jaká je však skutečnost – ze znaleckých posudků více znalců a kanceláří, se můžeme v posledních cca 4 létech dozvídat, že byly naměřeny zcela jiné hodnoty. Jen pro ilustraci uvádíme některé z nich – hmotnostní vlhkost 185,3% až 476,2% a to značí, že objemová vlhkost dosahuje v prvém případě 3,6% a ve druhém již 17,9% [4]. Základní problém nastává ve dvou rovinách – první rovinou a důvodem je, že deska z extrudovaného polystyrénu může mít pro tento typ střech na svém povrchu plastbetonovou vrstvu, která má určitou nasákavost a při náhlém ochlazení dochází k zamrzání vody nejen v této vrstvě, ale i v povrchové části vlastní extrudované desky – led je z hlediska možnosti proniku vodních par prakticky nepřekonatelný a následně dochází k výše uvedenému jevu, tj. prudce se zvyšuje hmotnostní vlhkost. Tento jev má mimo negativní vliv na snížení tepelné odolnosti ještě jeden důsledek a sice rychlou degradaci povrchu z plastbetonu – životnost do 10 let. Obdobně je tomu i v letních měsících, kdy dešťová voda pronikne mezi spárami a odtéká, nebo také neodtéká ke střešním vpustím. Opět se vytvoří tzv. vodnatý film, tentokráte na spodní straně desky, který zabrání proniku vodních par. Tyto problémy se téměř vždy vyskytují u střech od nulového sklonu do 3% a nebo, jak je tomu tradičně v naší zemi, u střešní vpusti. Z tohoto důvodu by mělo být zcela jednoznačně doporučeno – zhotovovat střechy s obraceným pořadím vrstev až od sklonu 3°.
     Na závěr nám dovolte se podělit zkušenostmi se dvěmi přírodními fenomény. Prvním je řešení či neřešení možnosti vlivu sněhové pokrývky na fóliové střeše. Druhým je vliv vichřice či orkánu na fóliovou střechu.
První příklad – sníh a led. Jestliže projektant či architekt navrhne střechu ve tvaru válce, tak by měl počítat s tím, že je nutné zachytit nejen případně padající sníh, ale i led. Taková situace nastala u posuzované válcové střechy, kde sněhové zachytávače byly dvojího druhu – půlkulatý podokapní žlab a patky hromosvodu. Následky v podobě totálního zničení ochrany vjezdu proti dešti (polycarbonátové desky jako přístřešky) do garáží následovaly okamžitě viz foto v přednášce.
Druhým případem je vítr. Celé území našeho státu zasáhla vichřice či orkán, který dostal  jméno „KIRIL“. Ten se vyřádil také na mnoha střechách. Ne vždy však musíme hledat viníka právě jen v přírodních živlech. Již na mnoha konferencích a seminářích zazněly příspěvky na téma způsobu kotvení a to nejen fóliových střešních systémů. Kritizovat se však dá tzv. ledacos, ale prokázat už hůře. To platí i v tomto popisovaném případě. Velmi rozsáhlý výrobní objekt s půdorysem v řádů desítek a stovek metrů, rozdělený pravidelnými světlíky ve tvaru „A“ s výškou přes 2 m. Jak je možné, že si vítr vybral s celkových cca 12 polí, pouze jedno a to ještě tzv. až druhé v pořadí a tam dokázal jakou má sílu. Vysvětlení lze hledat zjednodušeně – nedostatečné ukotvení krytiny, v tomto případě fólie PVC – pouze v přesazích a dále do zcela rizikového podkladu – calofrigových desek a s vrutem talířové hmoždinky 45mm. Pak však můžeme položit zásadní otázku – střecha je kotvena všude stejně a do stejného podkladu a přes to došlo k utržení „jen jedné části“. Ke správné odpovědi je nutné se vrátit k poškozené střeše a hledat dále. V tomto konkrétním případě se jednalo o nedostatečnou vzduchotěsnost konstrukcí a částečnou únavu kotevního materiálu na okraji střechy s tzv. drobivým betonem, který způsobil možné nadzvednutí okapního plechu a pak si vítr mohl s fólií dělat co chtěl a taky dělal.    



Závěr
 
     Na závěr našeho příspěvku bychom chtěli dosáhnout toho, aby odborná veřejnost diskutovala v co největší míře nad každým, byť i zdánlivě malým a nevýznamným problémem a to nejen na konferencích, ale i na internetových portálech k tomuto účelu zřízených.


Literatura


[1] Ploché střechy, Doc. Ing. Antonín Fajkoš Csc., učební texty vysokých škol, VUT Brno 1997
[2] ČSN EN 13956 – Hydroizolační pásy a fólie – plastové a pryžové pásy a fólie pro hydroizolaci
střech – Definice a charakteristiky
[3] ČSN EN 13707 – Hydroizolační pásy a fólie – Vyztužené asfaltové pásy pro hydroizolaci střech – Definice a charakteristiky
[4] Odborné firemní časopisy – DEKTIME 07/2006
[5] Firemní materiály
[6] Vlastní znalecká činnost