Zkušenosti s mechanickým kotvením střešního pláště a hledání příčin vzniklých nedostatků

Mechanické kotvení střešního pláště proti účinkům sání větru lze považovat za důležitou součást ploché střechy.
Je–li kotvení provedeno nekvalitně, neodborně nebo nedostatečně dimenzované, vznikají problémy, které mohou v nejhorším možném případě vyústit až do odtržení části střešního pláště a případně k dalším škodám.
Obrázek č.1 dokumentuje utržené oplechování atiky  a hydroizolační mPVC folie.

Obrázek č. 2 ukazuje, jak dopadne asfaltový hydroizolační pás kotvený pouze lepenkovými hřebíky bez podložek do dřevěného bednění.

Na obrázku č. 3 jsou (byly) lepenkové hřebíky bez povrchové úpravy a bez podložek kotveny na oxidovaný asfaltový pás na dřevěném záklopu.

            Další obrázek č. 4. Kotvy nebyly vytrženy z podkladu (ocelového plechu), byla deformována přikotvená lišta z poplastovaného oc. plechu tak, že hlavy kotvicích šroubů byly protaženy skrz kotvicí lištu. Síla sání větru zde přesáhla pevnost materiálu kotveného prvku. Viz šipky na obr. č. 4.

Obr. č. 5 a 6.:  Problematickým podkladem pro mechanické kotvení mohou být dutinové cihly. V tomto případě je velmi těžké dodržet požadovanou pevnost uchycení. Přes všechny předpoklady však byla polovina kotev vytržena z dutinové cihly a druhá polovina kotev  přetržena.

Z těchto několika málo příkladů lze odvodit, že podcenění mechanického kotvení jako celku a použití nevhodně zvolených kotevních prvků se zjevně nevyplácí.