Regenerace panelových budov, sanace plochých střešních plášťů (3)

3. část článku – Vodotěsná vrstva

Ohledně vlastní vodotěsné izolace necháme stranou stěrkové, nátěrové nebo stříkané systémy. Záměrně uvádíme „systémy“, neboť jejich součástí mohou být i výztužné prvky. Nemůžeme říci, že jsou nevhodné, ale považujeme je za náročnější především z hlediska dodržení technologie obecně, technologické kázně, ale i možnosti případného výkonu technického dozoru. Proto k těmto systémům přistupujeme opatrně, i když připouštíme, že někdo je může za určité situace shledat výhodnými především díky jejich bezešvé aplikaci.

„Klasickou“ hydroizolační vrstvou jsou tzv. povlakové izolace, vyráběné průmyslově ve formě pásů nebo tzv. fólií zpravidla v rolích. Asi všichni známe tradiční „asfaltové lepenky“. Tento u veřejnosti vžitý název je mírně zavádějící, protože se ve skutečnosti pro účely povlakových krytin plochých střešních plášťů jedná o tzv. těžké asfaltové pásy. Vysvětlovat detailně názvosloví asi není v tomto případě účelem. To, co si vybavuje většina veřejnosti pod pojmem „asfaltový pás“ nebo „asfaltová lepenka“, je většinou výrobek z oxidovaného asfaltu. Pokud byly tyto materiály dobře zpracovány, poměrně dobře sloužily po mnoho let. Měly však i své nedostatky, především malou průtažnost, která se pak projevovala prasklinami v neodborně provedených detailech. Závady vzniklé údržbou nebo nedodržením technologie při výrobě v tuto chvíli pomíjíme.

Vývojem se proto došlo dále k tzv. modifikovaným asfaltovým pásům, a to nejdříve k typu APP (ataktický polypropylen) a později k SBS (styren-butadien-styren). Oba dva typy se vyznačují zvýšenou průtažností, APP pak převládající plastickou deformací a SBS deformací elastickou. Především modifikace typu SBS se pro většinu případů v našich podmínkách s nižšími zápornými i kladnými teplotami vnějšího klimatu jeví jako nejvhodnější.

Druhou variantou povlakových krytin jsou obecně syntetické fólie. S rozvojem chemického průmyslu se samozřejmě objevila celé řada variant chemického složení syntetických fólií. Asi nejrozšířenějšími na plochých střechách jsou v současnosti fólie typu PVC-P, dříve známé jako mPVC. Tyto fólie jsou poměrně dobře zpracovatelné (pokud je personál kvalifikovaný) a jsou nejlevnější. U lacinějších typů mohou nastat problémy se stabilitou v důsledku působení UV záření, ale obecně jsou fólie PVC-P poměrně vyhovující variantou. Zdá se, že vyšším vývojovým stupněm, kterému lze předpovídat širší rozšíření, jsou obecně polyolefinické fólie, ve variantě pro střešní pláště většinou pod označením TPO nebo FPO, termoplastický nebo flexibilní polyolefin. Tyto materiály jsou stálejší, neobsahují změkčovadla, jsou odolnější vůči UV záření, ale jsou obtížněji zpracovatelné a dražší. Neměli bychom opomenout výrobky typu ECB (etylen co-polymer bitumen), které mají na trhu také své místo, nebo OCB (olefin co-polymer bitumen) – jiné vývojové stadium s velmi podobným principem. Pryžové fólie typu EPDM (etylen propylen dien monomer) se vyskytují na bytových objektech poměrně zřídka. Další materiály pro zjednodušení raději neuvádíme.

Obecně lze konstatovat, že obě varianty – ať už těžké asfaltové pásy, dnes v našich podmínkách tedy především SBS modifikované, nebo syntetické fólie, hlavně PVC-P, TPO a FPO – jsou variantami použitelnými, které mají poměrně vyvážené klady i zápory. Výhodou syntetických fólií je především jejich váha, snazší transport a teoreticky lepší (u některých typů) difúzní charakteristiky. Nevýhodou jsou omezené varianty přikotvení k podkladu. Z naprosté většiny, pomineme-li zatěžkávací vrstvy, se jedná o mechanické kotvení. Varianta lepených fólií existuje, není ale v našich podmínkách příliš rozšířená. Varianta mechanicky kotvené syntetické fólie v kombinaci s jejich převládající plastickou deformací, vyjma EPDM, a jejich nízké váhy přináší určité riziko tzv. „balónového“ efektu za větrných podmínek a následné tvorby vln na střešním plášti, které mohou být nebezpečné při údržbě nebo i bránit odtoku srážkové vody. Nevýhodou asfaltových pásů je naopak jejich vyšší plošná hmotnost a následně obtížnější transport. Ze statického hlediska však rozdíl 2,5–3,5 kg/m2 zřejmě nehraje takovou roli. Výhodou SBS modifikovaných asfaltových pásů je jejich elasticita a širší pole zpracovatelnosti jak ve způsobech kotvení k podkladu (natavování, lepení, samolepicí úpravy), tak co do podmínek při zpracování. Firem, které toto zpracování ovládají je více, čímž se zvyšuje možnost výběru. Naše preference jsou spíše mírně na straně SBS modifikovaných asfaltových pásů, samozřejmě ne dogmaticky, existují případy, kdy bychom preferovali i syntetické fólie, ale důležité je říci, že obě varianty jsou naprosto akceptovatelné.

Co říci závěrem? Sanace ploché střechy není jednoduchý úkol, lze jej poměrně úspěšně zvládnout, jen je nutné ho nepodcenit.

Ing. Robert Blecha
Ing. Ivan Misar
foto archiv A.W.A.L., s. r. o.

Ing. Robert Blecha (*1975), Ing. Ivan Misar (*1966)
jsou absolventy SvF ČVUT, působící v projekční a expertní kanceláři  A.W.A.L., s.r.o., která se specializuje na stavební fyziku a stavební izolace.