Protože se nám v současné době vyskytuje obrovské množství vad a poruch stavebních materiálů, samozřejmě nejen hydroizolací, připravili jsme sérii článků, které dokumentují současný, ne zcela pozitivní stav v oblasti hydroizolací střešních plášťů. 

U každého hydroizolačního materiálů je možno vizuálně najít signály, které nám napovídají zbytkovou životnost střešního pláště. Jedná se o celý komplex signálů, který je možné rozdělit na následující části:
Jeden signál hned na začátek, který ale nepatří do technických, nicméně je velmi důležitý. Smrtelně riziková je kombinace nejlevnějšího materiálu, nejlevnějšího technického řešení a nejlevnější prováděcí firmy. Z toho vzniká prakticky vždy katastrofa, když nedojde ke kolapsu v průběhu záruční doby, tak k němu dojde těsně po uplynutí této záruční doby. V případě, že to zkolabuje v průběhu záruční doby tak zhusta, ti, kteří to zavinili, nejsou dostižitelní a ani penalizovatelní.

Objektivní technické signály (vizuálně identifikovatelné):
1. vizuálně patrné defekty povrchu fólií, jejich změna oproti obvyklému stavu nebo vizuálně patrné rozdíly mezi zastíněnou a nezastíněnou částí hydroizolačního povlaku
2. vizuálně patrné defekty ve svařování v ploše (i když se většinou používají automaty i v ploše, je možné identifikovat signály, které napovídají o kvalitě provádění);
3. vizuálně patrné defekty při svařování v oblastech konstrukčních detailů, tedy při ručním svařování;
4. vizuálně patrné defekty při realizaci mechanického kotvení, a to nejen v ploše, ale i v detailech;
5. vizuálně patrné defekty při provádění konstrukčních detailů, defekty při používání izolačních tvarovek a prvků.

Výrazný vliv na kvalitu provádění má nedostatek kvalitních řemeslníků na stavebním trhu. Protože toto řemeslo je již delší dobu – více jak 25 let bez specializovaného učebního oboru, je stav na stavebním trhu velmi neutěšený.
Technické patologické signály jsou prověřitelné laboratorními zkouškami, které jsou schopné identifikovat a pojmenovat vizuálně patrné signály, ale též je kvantifikovat. Což je velmi důležité zejména u svařování, protože mnohdy je možné identifikovat spoje, které se s časem otevírají, a mechanismem pro to je právě nedostatečně kvalitní svaření, které je spíše slepením než svařením.
Jedná se o ucelenou řadu laboratorních zkoušek, které jsou schopny identifikovat nedostatky v materiálech nebo provádění a tyto problémy kvantifikovat.
Samozřejmě jsou i další zkoušky, které lze používat v rámci stavby, a to od trhačky, kterou lze identifikovat kvalitu aplikace mechanického kotvení až po impedanční defektoskopii, kterou lze identifikovat netěsnosti v hydroizolačním povlaku, resp. vlhkostní parametry materiálů pod hydroizolací.

Obr. č. 1 – trhačka pro zkoušení pevnosti hydroizolačních materiálů, a to i ve spojích (v pozadí je patrná klimatizační komora pro modelaci různých teplotních parametrů při zkoušení

V rámci laboratoří je možné provádět obrovské množství zkoušek od mechanických, vizuálních až po chemické.
Z těch nejdůležitějších bych jmenoval:
1. vizuální – pomocí různých typů mikroskopů, které umožňují identifikovat různé vady, které nejsou zcela vizuálně patrné
2. silové – trhačka, statické, mechanické prorážení, průtažnost
3. chemické
* a. IR – Infračervená analýza – pro zjišťování stejnosti/nestejnosti materiálů;
* b. plynová chromatografie – pro zjišťování přesných poměrů obsahu jednotlivých částí materiálu – např. množství změkčovadel v hmotě;
* c. teplota skelného přesahu – test pro zjišťování svaření nebo slepení spojů;
* d. zjišťování cyklů Kesterních pro korozivní vlastnosti kovových materiálů
Samozřejmě těchto zkoušek je výrazně více, ale dominantně používám výše uvedené tak, abychom dokázali/prokázali kvalitu/nekvalitu zkoumaného hydroizolačního materiálu.

Protože jsme se v posledních letech mnohokrát setkali s fóliovými hydroizolacemi, které jsou zničené kroupami, začali jsme hledat ekvivalent, který by toto namáhání modeloval a byl tak schopen predikovat vliv krup na konkrétní hydroizolační materiál. V současné době k tomu používáme – tzv. kroupové kladívko, které umožňuje modelovat sílu dopadu kroupy na hydroizolaci, a tak zjistit, jak reaguje fólie na toto silové namáhání.

Obr. č. 2 – kroupové kladívko s nástavci simulujícím tvar kroupy

Obr. č. 3 – nástavce pro kroupové kladívko a důsledky výsledky dynamického testu na fólii již poničené kroupami

S rozvojem pestrosti vad a poruch se rozvíjí též škála možností testování na stavbách nebo v laboratořích. Na vady a poruchy je možné aplikovat i řadu postupů, které nejsou zcela obvyklé, ale je možné je použít pro získání celkového obrazu o kvalitě použitého hydroizolačního materiálu.
Současné materiálové normy konstatují technické parametry hydroizolací ihned po výrobě. Bylo by vhodné mít parametry těchto materiálů na konci jejich životnosti, protože to je důležité pro opravy, resp. jejich výměnu. Je potřeba si uvědomit, že stárnutí je velmi důležitým faktorem všude nejen u lidí, ale též u stavebních materiálů.