(degradace vlastního hydroizolační fóliového materiálu, v důsledku nadměrné migrace (resp. emigrace) změkčovadel, dominantně ftalátových)

Jak u lidí, tak i u hydroizolací, je možné identifikovat patologické signály, která ukazují počátek, problémů, nebo ukazují, že je něco potřeba udělat, aby byla jistá další funkce člověka nebo izolace.
U fóliových izolací můžeme vysledovat řadu signálů, které napovídají, že se děje něco nekalého, a to i bez hlubokých laboratorních rozborů. V konečné fázi jsou tyto rozbory pouze důkazem toho, že vizuálně zjištěné signály opravdu znamenaly velmi vážné varování, že se blíží něco velmi nepříjemného, což je v případě hydroizolací zatékání.
Jinými slovy za každou vizuální vadou je nějaká podstata, která je vážnější a kterou tento vizuální signál předbíhá.
Při výčtu těchto signálů můžeme začít hydrofobizací (vodoodpudivostí). Což je taková úprava povrchu stavebních materiálů, která odpuzuje vodu a brání jejímu zasekávání do povrchu hydrofobizovaného materiálu. Voda se ve formě kapek drží na povrchu a nemá tendenci se roztékat.

Obr. č. 1 – srovnání hydrofobizované a nehydrofobizované fólie
Vodoodpudivost bývá spojena se změnou barvy, resp. nerovnoměrnou barevností syntetických fólií, kde zejména v místech, kde častěji proudí voda, dochází jednak ke změnám barvy, ale též k odplavování, vymývání hydroizolační fólie. Tedy změna barvy nebo její nerovnoměrnost je dalším signálem, že se mění vlastnosti použité hydroizolační fólie.

Obr. č. 2 – stírání vrchní plochy syntetických fólií
Mechanismus stárnutí je takový, že se ze syntetických fólií uvolňují, vypařují změkčovadla a tím dochází k tvrdnutí fólií, tedy ztrácí se jejich ohebnost, flexibilita. Důsledkem ztráty hmoty se projeví také u fólií, z jejich nominální, deklarované tloušťky ubývají desetiny milimetrů a tím se realizuje ekvivalentní ztráta hmoty.
Ovšem to není jediný důsledek patologické degradace hydroizolačních materiálů. Dalším důsledkem je, že se ze střechy vždy vracíte s bílým práškem na botách. To je prosím plnivo, které je obvyklé v syntetických fóliích, akorát by mělo být vázáno v hmotě, v případě, že se uvolní, zmizela i okolní hmota.

Obr. č. 3 – plnivo syntetických fólií odnášené na botách

Krátce po tomto, nebo i paralelně s tímto, se začínají vyskytovat trhliny v hydroizolacích. Tyto trhliny se vyskytují dominantně na koutech světlíků a začínají vždy od toho nejosluněnějšího. Kde je největší příkon sluníčka, tak tam se hydroizolace začíná trhat.

Obr. č. 4 – mikrofotografie řezu zdegradované fólie mPVC

Při degradaci syntetických fólií dochází k porušení povrchu a uvolňování partikul izolační hmoty, protože není dále vázána vlastní hmotou PVC, která se pod UV zářením rozpadá.

Obr. č. 5 – trhlina v koutových tvarovkách
Po těchto trhlinách buď následují přímo trhliny v hydroizolaci, a to ať už smršťovací tak, jak je uvedeno na obr. č. 5 nebo přijdou kroupy a střecha je perforovaná mnohočetně.

Obr. č. 6 – smršťovací trhlina ve fóliové hydroizolaci

Na předcházejících obrázcích jsou příklady situací, kdy nám hydroizolace dává najevo, že toho má již dost a odchází do věčných lovišť.
Posledním a konečným signálem pro výměnu hydroizolační fólie je vypadávání kusů fólie z vrchní části této fólie (viz obr. č. 8), tj. dochází k rozpadu soudržnosti vrchní části hydroizolační fólie. V některých případech to je doprovozeno delaminací celé fólie. Tato porucha je velmi často identifikovatelná ihned po dodávce a je samozřejmě způsobena vadami při výrobě.

Obr. č. 7 – příklad delaminace syntetické hydroizolační fólie

Obr. č. 8 – vypadlý kus fólie

Tento typ a s touto hloubkou degradace má životnost do „prvních krup“ . Pak následuje totální perforace fóliového hydroizolačního materiálu.

Obr. č. 9 – díry od krup

Na obrázku č. 8 je konec jedné fóliové hydroizolace, kdy již kroupy přišly a díry do fólie udělaly.
Výše uvedené příklady degradace fóliových hydroizolací, kromě mimořádných nepříjemností a škod při řešení oprav a rekonstrukcí mají jednoho společného jmenovatele. Vybrané technické, materiálové a prováděcí řešení bylo to nejlevnější. Důsledkem toho také byla i nejkratší životnost hydroizolačního povlaku. Ve většině případů se jedná o polovinu obvyklé životnosti standardních fóliových hydroizolačních materiálů.

Když si spočítám, že nejlevnější technické řešení mělo poloviční životnost oproti obvyklému a v nákladových položkách bylo o 10 až 20 % levnější než oproti obvyklému (normálnímu), pak na tom zadavatel prodělal 80 %. Tedy v žádném případě se nechoval jako řádný hospodář, protože, hydroizolace se stejnou životností je pak za 180 % nákladů vzhledem k realizovanému nejlevnějšímu. A to ignoruji inflaci a náklady, resp. škody spojené s vynucenou rekonstrukcí.
Je zajímavé, že jsme si již zvykli na to, že nejezdíme v Trabantech. Bohužel na střechách Trabanty máme pořád a vysvětlit technická fakta je často velmi obtížné.