Plechová tašková krytina a její ochrany povrchu

/autor: /

Plechová tašková krytina je na českém stavebním trhu poměrně často zastoupeným druhem střešního materiálu, který na našem území nemá dlouhou tradici, s ohledem na první takto realizované střechy na počátku 90. let minulého století. V této tradici však nijak nezaostáváme za tzv. vyspělejším světem. Dovozci a v pozdější době i tuzemští výrobci, tak mohli a sice jen na podkladě zkušeností s plechem na střechách, uvádět předpokládanou životnost a ta byla vždy v řádu desítek let. Základním argumentem pro uvádění této charakteristiky bylo, že tato plechová krytina má mnohačetné ochranné vrstvy a tyto tomuto výrobku zajistí ještě delší životnost, než měly dosavadní krytiny z obdobného plechu – v tomto případě z pozinkovaného plechu (v článku nepíšeme o ostatních druzích plechových krytin). Obliba těchto takto výše upravovaných plechových krytin stále stoupá a proto by mělo dojít i k hodnocení a to z praktických zkušeností s těmito krytinami. V článku se tedy nebudeme zabývat celkovými a známými problémy se šikmými střešními konstrukcemi z hlediska jejich návrhů a realizací, ale výhradně vlastním materiálem. 
Tašková krytina si získala mnoho příznivců hlavně svou povrchovou úpravou a to jak způsobem zhotovení – rozmanitými druhy profilů, velikostí a tvarů, tak svou barevnou škálou a tím i dobrým estetickým vzhledem. Lehkost krytiny vyplývá z použitých tlouštěk plechu, kde však můžeme nalézt první tzv. skrytou vadu. Tloušťka tohoto základního plechu u některých výrobců dosahuje 0,35mm a tato je následně povrchovými úpravami zvýšena na celkovou tloušťku až 2mm i díky použití tzv. posypu (obecně může být použito kamenného granulátu, o průměru velikosti zrna 0,6 do 1,7mm). Při ochranných vrstvách u hladkých taškových krytin je samozřejmě celková tloušťka podstatně nižší. Výhodou takového plechu je jeho lehká zpracovatelnost do požadovaného tvaru tašky, nevýhodou je její velmi nízká pevnost a to i přes její tvar taškového profilu. K poškození prošlápnutím postačí skutečně velmi málo. A o tom a o jejich estetickém působení je náš článek. Jednou z použitých technologií je mnohonásobná úprava povrchu plechové tašky s kamenným posypem a právě obchodní zástupci, kteří tuto krytinu představovali na našem stavebním trhu ji označovali jako nezničitelnou (o takové kvalitní plechové krytině a její ochraně se mohli čtenáři časopisu SFI dočíst v čísle 3/2008). Rovněž u klasických povrchových úprav lakem (polyester, apod.) jsou tyto vícenásobné úpravy označovány dlouhou životností. Jaká je však praktická zkušenost, dokládají první fotografie, ze kterých nelze v prvé řadě vůbec určit původní barvu krytiny a na některých místech se jaksi ztratil i kamenný granulát – viz foto č. 1 – částečný celkový pohled na střechu. Původní barvu je pak možné určit detektivním způsobem z fota č. 2 – barva blankytně modrá. Jak vypadají plechové tašky z hlediska pevnostního dokládají foto č. 3 a č. 4. Pro doplnění úplných informací: střecha byla zhotovena a to prokazatelně v roce 1996. O funkčnosti takovéto střechy tedy nemusí po zhlédnutých ukázkách pochybovat ani laik. Nalezený stav rovněž vůbec nesouvisí s návrhem této střešní krytiny a její montáží.
Příklad druhý se opět týká taškové střešní krytiny s kamenným granulátem – prvním zjištěním je, a to je nutné čtenářům zcela objektivně zdůraznit, že krytina byla montována na střešní sklon 9,6°, i když ČSN 73 1901 – Navrhování střech – Základní ustanovení udává povolený sklon od 15° (přes tuto skutečnost jsme u některých zahraničních výrobců zaznamenali v jejich technických podkladech sklon menší, než 15°. Obdobný problém je i s nedodržením dodávaného systémového úžlabí s kamenným granulátem s r.š. 250mm, který není v souladu s ČSN 73 3610 – Navrhování klempířských konstrukcí a přes to je v ČR velmi často na střechu montován). Důsledek nesplnění normového sklonu je, že po necelých 7 létech od montáže je krytina ve stavu, který je na následujících fotografiích – nahrazení původní červenohnědé barvy barvou zelenou – foto č.5. Na hranách jednotlivých tašek se nachází mechové ostrůvky – působí fungicidní ochrana a je tam vůbec? To jsou a mohou být základní otázky zákazníka. I když střecha bývá označována jako pochozí či nepochozí, tak se na střechu občas tzv. musí vylézt – pak nastává problém – viz další foto č. 6 silně prohnuté a poškozené plechové šablony. Je výhodou střechy s taškovou krytinou, že lépe bez viditelného poškození odolává sněhu a ledu, když však množství sněhu překročí únosnou mez, opět se projeví výraznou deformací plechové šablony i v celé ploše střechy, viz foto č.7.
Příklad třetí se týká tentokrát taškové střešní krytiny s hladkým povrchem (opět se jedná o mnohavrstvou úpravu), u těchto krytin je pozorována nejen ztráta původní výrazné barvy – viz foto č. 8, ale zároveň může být položena otázka, jak na úpravu poškozených míst při montáži. Žádnému zákazníkovi bychom  nedoporučovali následnou úpravu – viz foto č. 9 – úprava v ploše a foto č. 10 – detail opravy barvy.
Tento článek nemá být negativní reklamou pro plechovou taškovou krytinu. Jeho účelem je přinutit odbornou veřejnost k diskuzi nad upraveným „ nerudovským“ tématem „jak s tím dále“. Sami výrobci a dodavatelé této krytiny by měli být na úpravy nebo opravy takové krytiny tzv. připraveni – měli by mít řešení. Samozřejmě, že nemohou mít opatření pro nevhodné použití – viz náš příklad č. 2 – nízký sklon střechy, ale ve vlastním obchodě by se neměli snažit o reklamu ve stylu, že „naše plechová tašková krytina se může pokládat na velmi nízké sklony“. Zde je místo pro malé upozornění „žádná skládaná krytina není vodotěsná a prachotěsná a z toho důvodu musí mít sklon, který vychází z dlouholetých praktických zkušeností a pozorování“. Jakékoliv narušení základního sklonu v podstatě znamená systémový problém a nutnost přijetí jiných nákladnějších opatření (např. dvě střechy – při pohledu z interiéru je první střecha vodotěsná a druhá střecha z exteriéru tvoří estetickou část domu) a samozřejmě i s tím spojené problémy konečného zákazníka.


Autor: Ing. Antonín Parys