Liniové odvodňovací žlaby

Dominantní problém, který byl při rekonstrukci zjištěn, bylo odvodnění liniovými žlaby. Původní žlaby, které byly ocelové, byly dramaticky zkorodované. Tj. hydroizolace, která byla k nim navařena, sice přes přírubu, ale toto navaření z dlouhodobého hlediska nebylo plně funkční. Bylo funkční, ale ocel žlabů již byla natolik zkorodovaná, že neplnila již svoji vodotěsnou funkci.

Fotografie dokumentují zjištěný stav


Obr. č. 14 – schéma původního technického řešení odtokových žlabů

 


Obr. č. 15 – pohled na odhalený zkorodovaný odvodňovací žlab

 


Obr. č. 16 – pohled na demontovaný zkorodovaný žlab

Na fotografii č. 15 je patrné, že hydroizolace je ukončena na přírubách zkorodovaných žlabů a již není v konstrukci pod žlaby.

 


Obr. č. 17 – vybourávání zkorodovaných liniových odvodňovacích žlabů

 


Obr. č. 18 – konec liniového odvodňovacího žlabu v souvislosti jednotlivých vrstev

 


Obr. č. 19 – příruba s ještě natavenou hydroizolací

 


Obr. č. 20 – zkorodovaná a zdeformovaná příruba (vzhledem k původní tloušťce byla tato příruba velmi silně oslabena cca o 40 % celkové původní tloušťky. Velmi výrazně bylo zkorodováno napojení příruby na vlastní ocelový žlab)

 


Obr. č. 21 – otvory umožňující odvodnění i podkladních vrstev pod zámkovou dlažbou

 


Obr. č. 22 – vybouraný původní ocelový žlab


Obr. č. 23 – tekoucí vpust s pokusy o opravu

Dominantní zatékání bylo zjištěno kolem vpustí, což je patrné z výše uvedeného snímku.

Dominantním rozdílem technického řešení odvodnění bylo protažení hydroizolace pod nově osazovanými žlábky a posílení odvodnění, kterému byla věnována velká pozornost, kdy je odvodňována samostatně i parotěsná zábrana.