Improvizace dokáže opracovat leccos. I opracovat detail, který je na následujících obrázcích. Někdy je to povedenější, jindy je to velmi nepovedené.

Jedná se o prostupy, které jsou jednak umístěny velmi blízko sebe, ale hůře jsou nalepeny na atiku, která je hned za nimi. V tomto případě se izolatéři snažili za každou cenu opracovat každý detail samostatně, což nedopadlo dobře. Kolem těchto prostupů je absolutní nedostatek pracovního prostoru, takže řádné opracování takovéhoto detailu je v oblasti snů a naivních představ. Izolatér by měl opracovávání takovéhoto detailu odmítnout a požádat svého objednatele, aby mu dal dílenskou dokumentaci, jak to má provést. To je v podstatě jedná cesta, jak se ubrání pozdější reklamaci. Protože to samozřejmě nemůže fungovat.

Umístění prostupů střešním pláštěm je základní disciplína při projektování střešních plášťů, stejně tak jako umístění odvodnění. Projektanti by měli vždy myslet, jak bude vypadat geometrie střešního pláště a zda jednotlivé detaily budou opracovatelné. Čím složitější detail, tím lehčeji se při jeho realizaci stanou izolatérské chyby, které pak přímo vedou k netěsnosti hydroizolačního povlaku.

Obr. č.  1 – Celkový pohled na detaily kruhových prostupů, které jsou nalepené na atiku.

Pří pohledu na následující obrázky je patrné, že izolatéři u tohoto detailu museli velmi velice improvizovat. Platí základní zásada, že čím je detail složitější, tím je větší riziko, že nebude fungovat, nebo že nebude mít dostatečnou životnost.

Obr. č.  2 – pohled na zaříznutí kruhových prostupů do oplechování atiky

 

Obr. č.  3 – detail zaříznutí kruhového profilu na izolaci atiky

 

Obr. č.  4 – Nalepení kruhového prostupu na atiku, poloha, která je naprosto neopracovatelná.

 

Obr. č.  5 – netěsnost u přechodu svislá vodorovná při opracování prostupů

Kromě naprosto nešťastné geometrie byly u těchto detailů identifikovány i díry způsobené nekvalifikovaným prováděním, které samozřejmě na takto složitý detail nestačilo.

Kromě všeho toho u vytažení na tělo prostupu chybí svírací páska, která by tam také měla být tak, aby nedošlo ke sjíždění hydroizolace.

Náprava, resp. opracování, takovýchto detailů způsobem, který je zde znázorněn, je samozřejmě velmi složitá a riskantní. V každém případě nejlepší řešení je prostupy posunout mimo atiku. Druhou možností je vytvořit krabici na tyto prostupy, tu izolačně opracovat a prostupy nad úrovní atiky řešit klempířským detailem.

Každý projektant by měl řešit střešní plášť, ale nejen s ohledem na ty, kteří to budou provádět, ale nejen na ty. Měl by počítat s tím, že hydroizolační povlak, resp. střešní plášť, je realizován na nějakou dobu. Nosné konstrukce mají podstatně vyšší životnost, tj. projektant by tuto skutečnost neměl ignorovat a měl by navrhovat technická řešení za které jej nikdo nebude při provádění proklínat.