Výztužná vložka hydroizolačního pásu

Zajišťuje pevnostní a elastické vlastnosti, současně tvoří výztužní strukturu zajišťující rozměrovou stabilitu hydroizolačního materiálu.

Vložky limitují řadu vlastností výsledného hydroizolačního materiálu zejména pak elasticitu. Průtažnost živičných hmot bez výztužných vložek se pohybuje v stovkách procent. Průtažnost výztužných vložek na bázi skla se pohybuje řádově do 10 % u polyesterových vložek řádově v desítkách procent.

 

Pro výztužné vložky platí následující požadavky:

• velmi dobrá adheze asfaltu na výztužné vložce;
   
  
• žádné negativní chemické interakce mezi vložkou a asfaltem;
   
  
• odolnost proti stárnutí a negativním účinkům vnějšího prostředí, kterému je vodotěsná izolace během své životnosti vystavena, zejména pak vodě, teplotě, kolísání teplot, pohybu podkladu, klimatickým vlivům, UV záření atd.;
   
  
• dostatečné pevností a elastické vlastnosti umožňující přenést veškerá jednorázová a cyklická silová namáhání, která se pro daný hydroizolační materiál předpokládají;
   
  
• nenasákavost;
   
  
• objemová, rozměrová  a prostorová stabilita;
   
  
• teplotní odolnost – krátkodobě do 200 °C, dlouhodobě do 80 °C.

 

Na základě těchto požadavků se v současné době používají následující výztužné vložky asfaltových materiálů:

• jutové vložky;
   
  
• skleněné netkané a tkané textilie;
   
  
• polyesterové netkané a tkané textilii;
   
  
• tenké fólie nebo pletiva z Al a Cu;
   
  
• vyskytují se i další možnosti výztužných vložek, ale ty mají pouze minimální praktický význam.

 

Vložky na bázi juty se v současné době používají u asfaltových pásových izolací pouze minimálně. Vyskytují se pouze u asfaltových šindelů dovážených z USA a Kanady nebo u pomocných materiálů nemajících dominantní funkci vodotěsné izolace.

V některých případech je možno užít i dvouvložkové materiály, ovšem jsou vzhledem k ostatním je jejich užití velmi řídké a to většinou pouze pro speciální účely.

Pro materiály, které vyžadují dostatečné pevnosti v kombinaci s průtažností se v současné době používají polyesterové netkané a tkané textilie, které v současné době vyhovují všem zatížením, které můžeme v oblasti vodotěsných izolací očekávat.

U hydroizolačních materiálů je velmi důležitá adheze mezi asfaltovými hmotami a výztužnými vložkami. V případě nedostatečné adheze dochází k separaci jednotlivých vrstev – delaminaci, kdy hydroizolační materiál přestává působit jako vodotěsná izolace.

Hydroizolační asfaltový pás by měl být homogenní, tj. výztužná vložka by měla být penetrována ve stejné asfaltové hmotě, jakou je tvořena vrchní i spodní vrstva izolačního materiálu. Použití oxidovaných asfaltů pro penetraci vložek je nevhodné a to z následujících důvodů:

• oxidované vlastnosti mají nedostatečné elastické vlastnosti, současně nejsou odolné do záporných teplot. Při teplotách cca + 2 °C praskají;
   
  
• adheze mezi oxidovaným a  modifikovaným asfaltem je nižší než vzájemně mezi modifikovanými asfalty.

 

Struktura hydroizolačního materiálu je:

1. ochranný posyp;
   
2. spalná fólie na přesazích (může být profilovaná);
   
3. vrchní vrstva asfaltové hmoty asfaltového materiálu;
   
4. střešní vrstva asfaltové hmoty asfaltového materiálu plnící funkci penetrace vložky;
   
5. výztužná vložka;
   
6. spodní vrstva asfaltové hmoty asfaltového materiálu;
   
7. spodní spalná fólie.

Penetrace vložky je technologicky velmi náročná operace, přičemž modifikovaným asfaltem je složitější než oxidovanými.

Celková tloušťka této vrstvy je od 0.5 mm do 1.5 mm čím tenčí je tato vrstva tím lépe. V některých případech se této vrstvy používá ke zlevnění výsledného hydroizolačního materiálu, kdy tato vrstva je z oxidovaného asfaltu a tvoří až 1/3 tloušťky asfaltového hydroizolačního materiálu.