Prevence rizik při montáži kontaktního zateplovacího systému

/autor: /

Metoda kontaktního zateplení je v současnosti nejpoužívanějším řešením pro sanaci obvodových plášťů obytných budov. Mimo zřejmého estetického přínosu patří mezi hlavní důvody obliby této metody zejména snižování spotřeby energie, odstranění hygienických nedostatků, snížení teplotního namáhání nosných konstrukcí, prodloužení životnosti budovy nebo vytvoření podmínek tepelné pohody. V praxi však mohou být uvedené výhody dosaženy pouze v případě dodržení základních pravidel navrhování a montáže VKZS (vnější kontaktní zateplovací systém).


Příprava


Významnou fází, ve které můžeme předejít zásadním rizikům spojeným s regenerací obvodového pláště formou VKZS, je právě příprava. Ještě před vlastní realizací zateplení je nezbytné:


Celkové posouzení stavu budovy


Kontaktní zateplovací systém překryje obvodovou konstrukci budovy a skryje tak případné defekty pláště a znemožní sledování jejich dalšího vývoje. Proto musí nutně všem úvahám o regeneraci obvodového pláště předcházet celkové posouzení budovy a zejména definice případných statických poruch.


Mimo jiné je nutno sledovat:


Dostatečnost kotvení obvodových dílců k nosné konstrukci. Korozní poškození obvodových dílců. Stupeň separace vrstev sendvičových dílců. Únosnost lehkých betonových dílců Návrh VKZS


Je až neuvěřitelné, jak často se v praxi zatepluje bez odpovídající projektové dokumentace. V případě rodinných domů se jedná téměř o pravidlo.


Při regeneraci občanské bytové výstavby je na projektovou část brán stále větší zřetel, přesto se však s návrhem zateplení „od oka“ můžeme stále ještě setkat. Přitom právě kvalitní projekt zásadním způsobem snižuje případná rizika spojená se zateplením. Projekt musí definovat konkrétní skladbu VKZS včetně tloušťky izolantu, musí definovat řešení konkrétních tepelných mostů, vyloučit kondenzaci vodních par a hygienické nedostatky. To znamená prokázat splnění závazného hygienického kriteria v kritickém detailu. V neposlední řadě projektová dokumentace definuje řešení konstrukčních detailů systému. Neuspokojivý stav po zateplení vyplývající z chybného návrhu systému je většinou způsoben nedostatečným tepelnětechnickým posouzením nehomogenních konstrukcí nebo nesprávným či žádným řešením detailů zateplení.


Výběr dodavatele


Poslední částí přípravné fáze je pečlivý výběr dodavatelské firmy a její posouzení jak z hlediska dodávaného materiálu, tak z hlediska kvality vlastní montáže. Základním požadavkem na dodávaný materiál je podmínka certifikace systému jako celku. Coby účinné vodítko pro rozeznání kvality dodávaných materiálů mohou posloužit osvědčení získaná na základě přísnějších zkoušek než jsou ty, které jsou předepsány pro základní certifikaci VKZS. Jedná se například o Osvědčení kvalitativní třídy A vydávané oborovým Cechem pro zateplování budov nebo o certifikáty vydávané na základě evropské harmonizované normy ETAG 004.


S ověřením kvality montážních prací může nastat poněkud složitější situace než v případě materiálu. Opomíjeným, ale velmi účinným nástrojem nám v tomto případě mohou být reference. Vyžádejme si je od firem ve výběrovém řízení a věnujme čas jejich ověření přímo v místě, a to nejen prohlídkou vybraných objektů, ale získejme základní informace o proběhlé spolupráci, například od členů samosprávy. Jejich spokojenost s průběhem prací a konečný výsledek nám mohou velmi napovědět.


Realizace


V průběhu vlastních montážních prací sehrává základní úlohu kvalitní stavební dozor, který dbá na odpovídající průběh. Příčiny defektů vzniklých při montáži VKZS lze rozdělit do několika základních oblastí:


Příprava podkladu


Nekvalitní příprava podkladu má zásadní vliv na dlouhodobou funkci zateplovacího systému, neboť i sebelepší lepicí malty jsou funkční pouze za jasně definovaných podmínek. Případné úpravy povrchu předepisuje projekt, a to zejména s ohledem na jeho únosnost a soudržnost, což jsou vlastnosti zjišťované ještě před samotným zpracováním projektové dokumentace. V případě nutnosti projekt předepisuje např. dodatečné kotvení obvodových dílů sendvičových konstrukcí nebo úpravy stávajících disperzních nátěrů. V průběhu prací sledujeme zejména, zda jsou zateplované plochy čisté bez prachu, mastnoty a případných dalších nečistot, které mohou vytvořit separační vrstvu a zabránit tak přilnutí lepicí malty k podkladu. Další možnou příčinou vytvoření zmíněné separační vrstvy je vlhkost. Proto je nutno dbát na to, aby v průběhu prací byl podklad suchý. Je-li stěna promáčená deštěm, je zapotřebí ji nechat vyschnout, je-li zasažena vzlínající vlhkostí, je nutné před započetím prací zdroj vlhkosti odstranit. Samozřejmostí je, že podklad nesmí být promrzlý. Máte-li pochybnosti o vlastnostech podkladu, může vám ve většině případů být vodítkem například provedení odtrhové zkoušky.


Kontrola aplikovaného materiálu


V průběhu vlastní montáže opakovaně kontrolujte, zda materiál zabudovávaný do VKZS odpovídá komponentům specifikovaným v certifikátu. Zabráníte tak případné záměně součástí systému za jiné materiály, které nejsou součástí vámi zvoleného systémového řešení.


Kontrola montážních prací


Dodržování závazných pravidel montáže vnějšího kontaktního zateplovacího systému v praxi je velmi rozsáhlé téma, kterému se můžeme podrobně věnovat v někdy příště. Připomeňme tedy ve stručnosti několik témat, kterým by měl stavební dozor věnovat náležitou pozornost. Jednou z podmínek certifikace zateplovacího systému je zpracování závazného technologického postupu montáže výrobcem materiálu. Tento předpis je vhodné si před zahájením prací vyžádat a průběžně jeho plnění kontrolovat. Nezbytná je pak kontrola jednotlivých vrstev systému před jejich zakrytím. Při lepení izolantu je pro budoucí funkci systému důležitý způsob nanášení lepicí malty a její kvantita. V případě polystyrenu EPS F má malta být buď nanesena celoplošně nebo kombinací terčů a pásu po obvodu desky izolantu.


Právě tento pás má vliv na fixaci izolantu v kritickém místě – na spoji jednotlivých desek. Desku izolantu lze považovat dle normy za správně nalepenou, pokrývá-li lepicí malta nejméně 40 % plochy izolantu. Nalepené desky musejí být kladeny na vazbu – na budově není průběžná vertikální spára v izolantu. Rovněž na nároží je nutno izolant klást na vazbu.
Rohy stavebních otvorů musejí ležet v ploše desek, spáry v rozích výrazně zvyšují riziko prasknutí systému v tomto místě. Nalepené desky musejí být kladeny na sraz, tzn. šířka spáry mezi jednotlivými izolanty je 0 mm. V případě že je spára přece jen větší, je možné defekt upravit vyplněním nízkoexpanzní PU pěnou. Spára mezi izolanty vyplněná lepicí maltou je hrubou chybou, která způsobuje tvorbu tepelného mostu a má zásadní vliv na funkčnost systému v daném místě.


Po nalepení sledujeme provádění mechanického kotvení izolačních desek. Zdrojem informací o správném zpracování je opět závazný technologický postup montáže, který definuje počet kotev na 1 m2, jejich rozmístění v ploše a typ. Kotvy musejí být zapuštěny do úrovně izolantu. Po tomto kroku je zásadní zkontrolovat rovinnost plochy izolantu, přebroušení případných nerovností a právě správné zapuštění kotev. Je totiž velmi pravděpodobné, že tyto nerovnosti se následně projeví jako defekty ve struktuře povrchové úpravy.


Před zahájením tvorby armovací vrstvy vyztužené sítí zkontrolujeme, že všechny rohy stavebních otvorů byly opatřeny dodatečným diagonálním pásem armovací tkaniny. Při vlastním stěrkování sledujeme, zda je sklotextilní síťovina kladena do stěrkové malty a následně opět zatažena maltou. Hrubou chybou, která významně snižuje vlastnosti systému, je kladení síťoviny „na sucho“, kdy je přiložena na izolant a následně zatřena maltou. Výsledná výztužná vrstva musí být homogenní bez náznaků rastru síťoviny nebo dokonce jejího průniku na povrch.


Před nanesením vlastní povrchové úpravy v podobě tenkovrstvé omítky ověříme, že byl použit odpovídající základní nátěr pod omítky, který je specifikován ve skladbě systému. Po celou dobu prací sledujeme klimatické podmínky, zejména teplotu a vlhkost vzduchu, které mají zásadní vliv na vlastnosti jednotlivých materiálů.


Výčet zde uvedených rizik je schematickou kostrou nejčastějších příčin chyb zateplovacích systémů a nepostihuje detailně celou problematiku. V případě jakýchkoli vašich pochybností ve kterékoli fázi zateplování neváhejte vyhledat odbornou pomoc, například ve formě konzultace technických poradců výrobce systému. Tuto službu většina renomovaných výrobců poskytuje bezplatně a ve vlastním zájmu.