I v dalších částech této normy se vyskytuje kapitola zabývající se termíny a definicemi, ale vždy jen k té partikulární části pro střechy s povlakovými hydroizolacemi, resp. skládanou krytinou.

Scan č. 1 – První část základní ČSN pro navrhování střech – střešních plášťů, včetně všech souvislostí

V rámci první části je významná část, která se týká definic jednotlivých konstrukčních prvků střešních plášťů, a to zejména v oblasti specifikace co do čeho patří a jak se tomu říká. Řada komponentů je z minulých norem převzata nebo upravena tak, aby lépe vyhovovaly současnému technickému jazyku a chápání souvislostí.

V rámci ČSN jsou dvě části, které definují:
3.1 – střecha – konstrukce, která shora ohraničuje a chrání pozemní stavbu proti povětrnostním vlivům. Kromě toho má také statickou funkci, protože musí být dostatečně stabilní, aby plnila svoji funkci v rámci obvyklého klimatického namáhání, a to nejen z hlediska izolací, ale také z hlediska silového namáhání – tedy součástí jsou i nosné konstrukce střechy, viz následující bod.
3.6 – nosná konstrukce střechy – část konstrukce střechy, která přenáší zatížení od působících sil do nosné konstrukce budovy. To znamená, že tato část celé střechy.
3.7 – střešní plášť jako souvrství navazující na nosnou konstrukci střechy. Zde se tedy jedná o vše kromě nosné konstrukce – tj. části, která je definovaná předcházejícím bodem.

Následující body se zabývají konstrukcí střešního pláště, tj. množstvím plášťů, resp. jejich strukturou.
3.8 – 3.10 – Je definice počtu plášťů, jednoplášťový, resp. dvouplášťový, resp. několikaplášťová střecha (tj. tři a více plášťů od sebe oddělených větranými vzduchovými mezerami). Vždy je zde kladen důraz na provětrávání vzduchový mezer.

Obr. č. 1 – jednoplášťová střecha
Vysvětlivky: 1 – nosná konstrukce, 3 – parotěsná zábrana, 4 – tepelná izolace (v tomto případě desky z minerálních vláken), 7a, 7b – spodní, resp. vrchní vrstva asfaltové hydroizolace (stejně tak může být použita i fóliová hydroizolace), 12 – penetrační nátěr

Obr. č. 2 – dvouplášťová střecha – s jednou provětrávanou mezerou
Vysvětlivky: 1 – nosná konstrukce a – spodního pláště, b – vrchního, 3 – parotěsná zábrana, 4 – tepelná izolace (v tomto případě desky z minerálních vláken), 7 – mechanicky kotvená hydroizolace, (stejně tak může být použita i fóliová hydroizolace) , 10 – provětrávaná vzduchová mezera, 12 – penetrační nátěr

V případě, že se vzduchová mezera rozdělí vložením např. DHV (doplňkové hydroizolační vrstvy), vznikne tříplášťová střecha. Nicméně tento typ DHV, který vyžaduje oboustranné větrání, se již moc nepoužívá, stejně tak jsou velmi zřídkavé střešní pláště, kde je všeobecně více provětrávaných mezer.

Při jakémkoliv hodnocení střešních plášťů, zejména pak z hlediska teplené techniky (ČSN 73 0540 atd.), je vždy nutné započítávat všechny vrstvy, a to zejména při hodnocení střešních plášťů z hlediska vlhkosti. Zde je nutné prokazovat, že ve vzduchové mezeře nekondenzuje voda. Tedy varianta bilance zkondenzované a vypařené vodní páry pro jednoplášťové střechy.
3.11 – 3.13 – Jsou základní definice pořadí vrstev. Tj. od klasického pořadí, přes obrácené pořadí vrstev až ke kombinaci – tj. kombinovanému pořadí vrstev, které se někdy také nazývá typ DUO.
V tomto případě je rozhodující základní počet skladeb jednotlivých plášťů, a ne vrstvy a typ hydroizolace.

S klasickým pořadím vrstev je možné pojmenovat střechy, které mají hydroizolační vrstvu umístěnou co nejblíže k vnějšímu povrchu, nad ní pak mohou být pouze provozní nebo stabilizační vrstvy střešního pláště.
Stabilizační vrstvu je také možné označit jako zatěžovací, protože zatěžuje střechu, aby nebyla poškozena v důsledku sání větru.

Obr. 3 – řešení střešních plášťů bez zateplení (zde je vždy nutné dbát na zamezení kondenzace na chladném povrchu konstrukcí, což se řeší intenzivním větráním): 1a – s asfaltovou hydroizolací, 1b – s fóliovou hydroizolací, 2 – podkladní a nosná konstrukce hydroizolačního povlaku

Obr. 4 – řešení střešních plášťů s klasickým pořadím vrstev – tj. parotěsná zábrana, tepelná izolace a hydroizolace: 1a – s asfaltovou hydroizolací, 1b – s fóliovou hydroizolací, 2 – podkladní a nosná konstrukce parotěsné zábrany, 3 – tepelná izolace, 4 – parotěsná zábrana

Obr. 5 – řešení střešních plášťů s obráceným pořadím vrstev – tj. hydroizolace, tepelná izolace a doplňková hydroizolace: 1a – s asfaltovou hydroizolací, 1b – s fóliovou hydroizolací, 2 – podkladní a nosná konstrukce parotěsné zábrany, 3 – tepelná izolace, výhradně XPS (extrudovaný polystyrén), 5 – DHV – doplňková hydroizolační vrstva, 6 – stabilizační vrstva

Obr. 6 – řešení střešních plášťů s kombinovaným pořadím vrstev: 1a – s asfaltovou hydroizolací, 1b – s fóliovou hydroizolací (+separační vrstvou), 2 – podkladní a nosná konstrukce parotěsné zábrany, 3 – tepelná izolace, vrchní vrstva tepelné izolace je výhradně XPS (extrudovaný polystyrén), 4 – parotěsná zábrana 5 – DHV – doplňková hydroizolační vrstva, 6 – stabilizační vrstva

V komentované části normy se řeší v obecné rovině termíny a definice, což je velmi důležitá část celé normy, protože vše se vyvíjí, a to včetně terminologie, kde je nutné, abychom všichni mluvili, pokud možno stejnou řečí a měli pod těmito pojmy stejné věci.