Poruchy plechových krytin

/autor: /

Tepelná roztažnost plechové krytiny


Ze zkušeností posledních let je zřejmé, že střešní plechové krytiny trpí podstatnou závadou. Je to podcenění montáže dilatačních prvků eliminujících tepelnou roztažnost materiálu a z toho vznikající cyklické mechanické namáhání. Problém se projevuje roztržením plechové krytiny v místech prostupů střešním pláštěm, v místech tvarových změn střešního pláště, ve  žlabech, v místech ohybu stojatých drážek, v přechodu plechové krytiny na svislou část pod fasádu, ve spojích navazujících větších celků střešních plášťů.


Materiál krytiny je v těchto exponovaných místech namáhán silami přesahujícími jeho pevnost. To se týká zejména TiZn plechu menší tloušťky.


Dochází k roztržení nejprve v místech nastřižených z montážních důvodů a poté vodotěsně letovaných cínem, při dalším namáhání pokračuje deformace v samotném plechu. Trhliny se objevují opakovaně na předpokládaných místech – ve spodním ohybu dvojité drážky, ve spoji vodorovné a stojaté dvojité drážky, občas přechází i na sousední plechový pás.                        


Na některých sledovaných střechách se trhliny objevují i po několika opravách znovu.


Obzvláště v místech styku větších ploch střešních plášťů bez použití dilatačního prvku (např. vyrovnávače roztažnosti, hlavicové vyrovnávače, pásové vyrovnávače, posuvné spoje)  je namáhání plechové povlakové krytiny mimořádné.


Trhání materiálu v místech zeslabených ohybem lehce zjistíme pomocí šroubováku. K destrukci materiálu došlo v tomto případě ve spodní části dvojité drážky a nelze vyloučit vážné poškození ani v dalších málo nebo špatně kontrolovatelných místech.


Životnost takto mechanicky namáhaných plechových povlakových krytin se dramaticky snižuje na několik let.