Z historického hlediska to není tak dávno, co se při stavění s izolacemi moc nepočítalo. Dnešní doba má jiné nároky a neizolované stavby se upravují na současné standardy. Jak a s jakým výsledkem si uvedeme na konkrétním příkladu.

Daný objekt byl rekonstruován tak, že se do odpovídající úrovně (vyznačena červeně na obr. 1) implementovala vodotěsná izolace – asfaltový natavitelný pás. Kromě toho, že bylo podřezáním izolováno zdivo, byla izolace provedena také v ploše, a to velmi důkladně. Primárním účelem bylo přerušení vzlínání zemní vlhkosti, což se povedlo splnit dokonale. Nad izolaci nic nevzlíná a interiér je v naprosté pohodě.

Obr. 1 – Celkový pohled na objekt s vyznačením místa podřezání zdiva a vložení asfaltových natavitelných pásů

To, co není v pohodě, je sokl. Permanentně z něj odpadává omítka. Důvod? V tomto místě dochází ke vzlínání vlhkosti, která se na implementované hydroizolaci zarazí a vypařuje se směrem ven. Vodní pára má pak tendenci odtlačovat a degradovat povrchovou úpravu v podobě cementové omítky.

Obr. 2 – Pohled na roh objektu, který je nejvíce namáhán vzlínající vlhkostí v kombinaci s promrzáním rohu

Obr. 3 – Detail porušené cementové omítky, která byla použita jako povrchová úprava soklu

 

Důsledkem provedené rekonstrukce je tedy žádoucí pohoda ve vnitřním prostředí, ale též významná destrukce soklové části objektu.

U vlhkosti je vždy nutné počítat s tím, že někam bude vzlínat. Proto by se jí neměly do cesty stavět vrstvy, které mají vysoký difúzní odpor. Vlhkost je na své přirozené cestě dál „odfoukne“, stejně jako v tomto případě.

Současně je nutné připomenout, že podobné konstrukce moc nefungují bez zateplení. Jsou totiž ochlazované ze dvou stran (obr. 2), což samozřejmě významně zhoršuje jejich namáhání.

Doporučení? V podobných případech vždy zajistit odvětrávání konstrukcí pod dodatečně vloženou hydroizolací. Ideální je doplnit navíc také tepelnou izolaci, která bude eliminovat tepelný most.

Ing. Marek Novotný, PhD.