Již ve dvou uplynulých ročnících jsme odbornou veřejnost informovali o nové
možnosti přístupu k průzkumu plochých střešních plášťů. Tato nová technologie se
nazývá impedanční defektoskopie a využívá změny elektrofyzikálních vlastností
materiálů a prostředí s vlhkostí.

Jedná se tedy vlastně o způsob využívající technologie známé z tzv.
kontaktních vlhkoměrů. V tomto případě se jedná o změnu hodnot impedance.
Využívá se skutečnosti, že vlhkost podkladních vrstev, tj. tepelných izolací,
podkladních betonů, separačních textilií atd, pod hlavní povlakovou izolací
vzrůstá, zpravidla, směrem ke zdroji zatékání. Samozřejmě kromě případů vody
akumulované při změnách spádů právě oněch podkladních konstrukcí. Vlhkost se
zpravidla rozlévá do větší, snadno rozpoznatelné, resp. nalezitelné, plochy.
Tento způsob není tedy citlivý tolik na náhodně neprověřená místa povrchu
povlakové izolace tak, jak jsou dosud používané metody např.
mechanicko-vizuálního průzkumu nebo též vysokonapěťová jiskrová zkouška.

Dosud nejčastěji užívanou, lze říci, že základní, metodou je tzv. zátopová
zkouška. Tato zátopová zkouška střešního pláště se provádí zpravidla po
rozsektorování plochy střešního pláště hydroizolačními přepážkami po jeho
částech cíleným a řízeným zaplavením nad nejvyšší úroveň ploché části, resp.
roviny, pláště. Předpokládaná doba trvání zkoušky pro dostatečnou průkaznost je
48 hodin. Problematickým stále zůstává fakt, že při provádění této zkoušky a při
průkazu nedostatečné vodotěsnosti bývají právě podkladní vrstvy zaplaveny a v
případě tepelných izolací tím pádem též výrazně degradována jejich tepelně
technická účinnost. Používání je tedy mírně sporné a nebezpečné.

Druhým často využívaným typem zkoušky je tzv. jiskrová zkouška. Při této
zkoušce se využívá tzv. poroskopu. Jeho elektroda je po povlakové izolaci
tažena. V místě nespojitosti povlaku krytiny přeskakují mezi elektrodou a
podkladem jiskry, tyto jsou viditelné a slyšitelné. Zkouška je velmi náročná na
preciznost a postup provádění. Problematická je diagnostika sváru přesahů. Z
tohoto důvodu se zpravidla doporučuje jako doplňková a lokální.

Třetí variantou možné defektoskopie využívanou především u povlakových krytin
ze syntetických fólií je podtlaková zkouška spojů. Při této zkoušce se využívá
podtlakových průhledných zvonů předem určených tvarů. Povrch povlakové izolace
se potře mýdlovým roztokem. Na pokrytý povrch se umístí vakuový zvon. Vyvine se
podtlak a sleduje se vývin „bublin“. Metoda je velmi pracná a pro rozsáhlé
plochy prakticky nevyužitelná. U asfaltových pásů s ochranným posypem je obtížné
utěsnění styku obvodu zvonu a hrubozrnného posypu.

Další možnou metodou je dýmová zkouška. Zkouška je založena na principu
produkce dýmu a jeho vhánění tlakem pod hydroizolaci. Je určen pro kontrolu
homogenity povrchu především mechanicky kotvených střešních systémů, tj.
syntetických fóliových hydroizolací a jednovrstvých nebo dvouvrstvých systémů z
asfaltových pásů. Lze jej, při respektování nutnosti rychlého zakrývání
zatěžovacími vrstvami, použít i v případě volně položené hydroizolace. Tato
zkouška pro svou průkaznost vyžaduje těsný spodní plášť střechy – například
těsná parozábrana nebo souvislá stropní monolitická konstrukce. Hlavní
hydroizolace v době provádění této zkoušky však musí být bez přitěžovacích nebo
zakrývacích vrstev.

Ostatní, do té doby používané, metody jsou v našich podmínkách rozšířené
pouze minimálně. Nelze je však předem, v tom, kterém případě, zatracovat. Je
pouze na zhotoviteli provádějícím tento úzce specializovaný průzkum, kterou
metodu, nebo kombinaci metod zvolí.

Nicméně zatím žádná z uvedených starších metod neumožňuje sestavení tzv.
vlhkostní mapy podkladních vrstev pod vlastní povlakovou izolací, která i ve
zjednodušené, nyní povětšinou z finančních důvodů používané, formě dává poměrně
pěkný přehled o rozsahu poškození a zavlhčení případné tepelné izolace tak jako
to umožňuje zkouška metodou impedanční defektoskopie.. Sestavení této vlhkostní
zjednodušené mapy se velmi osvědčilo. Na jejím základě, kromě rozsahu zavlhčení,
lze stanovit i místa průniku srážkové vlhkosti do vlastní skladby. To lze
provést samozřejmě pouze s určitou erudicí a na základě znalostí základního
konstrukčního principu předmětného objektu a střešního pláště. Vliv při
vyhodnocování totiž hraje spádování vlastní vrchní roviny střešního pláště,
spádování podkladních vrstev, je-li odlišné od vrchní roviny.

Sestavení této vlhkostní mapy se velmi osvědčilo při stavebně technickém
průzkumu střešního pláště. Lze totiž lépe určit tzv. kritická místa, s nejvyšším
nebo jinak specifickým zavlhčením pro provedení případných kontrolních sond
souvrstvím. Potom lze stanovit gravimetricky skutečnou hmotnostní vlhkost
jednotlivých vrstev v kritické oblasti. Navíc lze případně orientačně přiřadit
následně ke komparativním vlhkostem, zjištěným impedanční defektoskopií, i
přibližné rozložení skutečné hmotnostní vlhkosti. Metoda není limitována
teplotně, samozřejmě s ohledem na bezpečnost povlakových krytin vlastních se ji
nedoporučuje provádět pod limitními teplotami vnějšího vzduchu z hlediska
křehnutí materiálu vlastní povlakové izolace. Test lze provádět i na střešních
pláštích nad nevytápěnými prostory. Jedinou podmínkou je suchý povrch střešního
pláště a odstranění případných krycích vrstev z povrchu hydroizolace.

Tato metoda odkrývá i nové možnosti při přejímkách střešních plášťů bez
nutnosti zatěžování konstrukce vodou při zátopové zkoušce a s vyloučením rizika
značného zvodnění a degradace podkladních vrstev v případě prokázání poruchy.
Tímto způsobem lze vysledovat i dotace vlhkostí z detailů opracování vytažení
hydroizolace na svislé konstrukce a prostupy, které jsou jinak zpravidla nad
úrovní vodní hladiny při provádění zátopové zkoušky a nejsou tedy schopny být
případně diagnostikovány jako defektní.

Obr 1: přístroj Dec Scanner pro nedestruktivní induktanční defektoskopii

Obr 2: použití in-situ

Obr 3: induktanční skenování v rozkrytých koridorech zatěžovací vrstvy

Obr 4: celkově zpracovaná podrobná vlhkostní mapa střešního pláště, CAD

Obr 5: příklad ručně zpracované vlhkostní skicy s vyznačením obsahu vlhkosti a
vlhkostních toků

Obr 6: příklad ručně zpracované vlhkostní skicy s vyznačením obsahu vlhkosti a
vlhkostních toků

Tato metoda byla od svého zavedení na českém trhu použita společností
A.W.A.L., s.r.o. na cca 90 plochých střešních pláštích a to jak na lokální
doplňkový průzkum, při zpracování předprojektové přípravy rekonstrukce střešního
pláště staršího data zhotovení, tak i na celkové průzkumy případné poruchy
předmětného střešního pláště, jak starších, tak i ale zcela nových, investorovi
nebo generálnímu dodavateli, předávaných střech nebo i právě předaných, nicméně
vadných střešních plášťů. Metoda se ukázala jako dostatečně průkazná,
reprodukovatelná, s vysokým stupněm úspěšnosti při odhalení zdrojů zatékání.

Vedlejším efektem je počínající statistika poruch a vad nově prováděných
plochých střešních plášťů. Zde je možno tedy po dvou letech užívání uvést, že z
cca 44 komplexně impedanční defektoskopií prověřovaných nově realizovaných
střešních plášťů je 32, tj. cca 73% pokryto povlakovou krytinou ze syntetických,
dominantně PVC-P, fólií a 12, tj. cca 27% z modifikovaných asfaltových pásů.

Tato statistika zatím potvrzuje předběžný trend uvedený po roce užívání v
poměru 75% / 25%. Pomalu a postupně již bude možné si vytvořit určitou představu
o spolehlivosti jednotlivých používaných systémů.

Obr 7: příklad ručně zpracované vlhkostní skicy s vyznačením vlhké tepelné
izolace – přejímka střešního pláště, vlhká TI poté částečně vysušována a
částečně nahrazována

Obr 8: shodný střešní plášť jako v obr 12 – po sanačních zásazích, patrná drobná
zbytková vlhkost

Obr 9: nestandardní využití – lokalizace zdroje zatékání do spodní stavby RD

Specifickou variantou je využití impedanční defektoskopie, resp. případného
impedančně odporového měření vlhkosti, v případě podlahových konstrukcí. Kromě
příkladu použití impedanční defektoskopie, vzpomínaném na loňské konferenci, pro
stanovení rozložení vlhkosti pod již provedenými vrstvami podlahy v RD a
následné specifikaci směrů dotace vlhkostí, byla v letošním roce prováděna
kontrola vlhkostních poměrů podlahy hromadných garáží BD v Praze. Podlahová
stěrka garáží vykazovala defekty zpuchýřováním a delaminací. Příčinou byla
vysoká vlhkost podkladních vrstev. Zhotovitel přistoupil k odstranění stěrky a
následně bylo třeba stanovit pravděpodobné příčiny a trend vysychání. Proto byla
v časovém rozestupu prováděna měření vlhkosti příložným vlhkoměrem Tramex
CMExpert (hloubka měření vlhkosti v betonových vrstvách – 2 cm) v definované
síti měřících bodů. Následně byly vykreslovány vlhkostní mapy v jednotlivých
termínech a porovnávány příčinné souvislosti s průběhem sanačních prací.

Otevírá se tedy i pole pro využití v podlahářském odvětví. Kdy lze metodu
impedančního měření využít pro diagnostiku rozložení vlhkosti v ploše a poté
následně provést určení vlhkosti v kritickém místě. Pro určení vlhkosti lze
použít jak dosud prováděné gravimetrické zkoušky, oblíbené karbidové metody nebo
nedestruktivně kombinované odporové a impedanční metody, která je rychlá a při
dostatečném počtu měření relativně přesná.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:
[1] M. Novotný, I. Misar: Ploché strechy,
Grada, 2001
[2] R. Mrakič: Systém kontrol a přijímání jednotlivých vrstev
užitných střešních plášťů, základní zásady, sborník
[3] Podklady a
fotodokumentace z průzkumů A.W.A.L., s.r.o.
[4] Podklady společnosti
TRAMEX.
[5] www.jiskrovazkouska.cz
[6] www.awal.cz
[7] www.youtube.com
[8] www.dek.cz