Střechy v jihovýchodní Asii

/autor: /

Tak vás opět vítám při čtení mého, snad již tradičního prázdninového seriálu o střechách z přírodních i nepřírodních materiálů ze vzdálenějších a pro některé z vás i více či méně exotických koutů světa. Tentokráte bych vás rád seznámil se střechami v jihovýchodní Asii, resp. v pěti zemích tohoto koutu světa, které jsem měl možnost navštívit. Jedná se o Thajsko, na malý skok jsem navštívil i Barmu, dále jsou to pak Laos, Malajsie a Singapur. Znalci zeměpisu tedy okamžitě vědí, že ve výčtu chybí ještě Vietnam, Kambodža (tyto dvě země jsem nenavštívil) a Indonésie. Se střechami z různých koutů ostrovní Indonésie jste se ale mohli setkat v mých dvou článcích v prázdninových číslech našeho časopisu v letech 2004 a 2006.
Thajsko
Je asi všeobecně známo, že Thajské království (Thajsko znamená země svobodných) patří mezi nejvyhledávanější turistické destinace na světě a z tohoto pohledu se tedy nejeví tak úplně jako země neznámá. Thajsko je skutečně krásná zem s bohatou historií, architekturou, přírodou, džunglemi i kouzelnými ostrovy, které čím dál častěji vyhledávají i čeští turisté. O Thajsku také víme, že má sice nedotknutelného krále, za jehož karikaturu si vysloužil nedávno švýcarský turista pěti leté vězení, ale v posledních letech i nestabilní vlády. Víme také, že Thajsko postihla před třemi lety vlna tsunami.
Thajsko bylo osídleno již před 5 000 lety (nálezy ve vesnici Ban Chiang) a existovala zde jedna z prvních civilizací doby bronzové, která byla starší než civilizace čínská. V roce 1259 bylo na severu Thajska založeno první království Lanna s hlavním městem Chang Rai. Postupem historie se pak hlavní město stěhovalo do Chang Mai, později byla hlavním městem jižněji položená Aytthaya. Po jejím vyplenění Barmánci v roce 1767 bylo vybudováno ještě jižněji nové hlavní město Thonburi na pravém břehu řeky Chayo Praya. Zhruba v polovině 18. století pak král Ráma I. přestěhoval hlavní město na levý břeh této řeky a tak vznikl současný Bangkok.
Protože je Thajsko v drtivé většině buddhistické, nalézá se na jeho území obrovské množství starších i nových buddhistických chrámů a stúp (někde nazývaných též pagody) zvonovitého tvaru. Stúpy jsou místa pro původní uložení různých ostatků Buddhy, později i buddhistických světců, svatých mužů i králů, ještě později i bohatších „běžných“ občanů, ale i různých náboženských relikvií. Buddhistické chrámy a další budovy v chrámových komplexech mají střechy kryté téměř výhradně glazovanými taškami (prejzy a bobrovkami s různě tvarovanými spodními okraji) v nejrůznějších barvách. Nejkrásnější charakteristické stupňovité střechy z glazovaných bobrovek jsou v areálu chrámového komplexu smaragdového Buddhy v Bangkoku (obr. 1) a komplexu budov Velkého paláce tamtéž (obr. 2). Hřebeny a štíty chrámů a dalších budov v tomto areálu jsou bohatě zdobeny (obr. 1, 2 a 3). Tamtéž najdeme i krásné stúpy kruhového (obr. 4) a čtvercového (obr. 5) půdorysu, jejichž kuželové a jehlanové střechy jsou ve zlaté barvě. Konkrétní materiál jejich povrchů se mi ale nepodařilo zjistit.
Podobné střechy lze nalézt i na jedné z budov nejstaršího chrámovém komplexu Wat Pho v Bangkoku (obr. 6). Zajímavé je, že pod bobrovkami jsou coby pojistná hydroizolace vloženy plechové pruhy, což je patrno z obr. 7. Tento fakt bylo možno zjistit proto, že se prováděly opravy krytiny a několik částí střechy bylo v době mé prohlídky odkryto. Skutečně až „přečančanou“ střechu z jiných bobrovek a spousty dalších drobných keramických prvků můžeme vidět na vstupní bráně do chrámu Ranního úsvitu (Wat Arun) rovněž v Bangkoku (obr. 8). Na jedné z budov chrámového komplexu Wat Phra That Doi Suthep v Chang Mai (severní Thajsko) jsou zase jiné bobrovky (obr. 9). Všimněme si, že hřeben střechy je zabetonován a úžlabí je z olověného plechu podstrčeného pod přilehlé tašky. Spára mezi plechem a přilehlými taškami je rovněž vybetonována. Příklad zcela nového moderního buddhistického chrámu pak představuje Wat Thaton ve stejnojmenném městečku v severní části Thajska. A upoutá na něm, jak jinak, nádherná barevná věžová střecha (obr. 10).
V severních částech Thajska, kde jsou hory, divoké řeky a v rozsáhlých oblastech i džungle, žijí různá kmenová etnika, která si staví své příbytky a střechy z přírodních materiálů. Pro krytiny střech se v tamních oblastech používají prakticky tři druhy materiálů. Jedná se o listy z teakových stromů, z palem tong kor (to je místní název, český překlad neznám) a speciální dlouhá tráva.
Krytinu z listů teakovníku můžeme vidět na obr. 11 a 12. Další obr. 13 a 23 (levá strana foto) pak představují pohled na tuto krytinu ze spodu. Listy teakovníku mají velikost přes půl metru, což dokumentuje obr. 14 Đ porovnání s velikostí člověka. Střešní krytina z jeho listů se přeloží přes vodorovnou pevnější větev, případně bambus, které tvoří něco jako latě, a k tomuto nosnému prvku se přivážou provázkem z přírodních materiálů. Latě leží po cca 5 Đ 15 cm na krokvích z dřevěných trámků nebo bambusů. Při již zmíněné velikosti listů tak vzniká velmi silná vrstva krytiny Đ několik teakových listů na sobě. Krytina se navíc dokotvuje k nosným prvkům střechy tak, že na povrchu střechy je položen „rastr“ vodorovných a šikmých (po spádu střechy) dřevěných latí (obr. 11) nebo bambusů (obr. 12), které jsou skrz krytinu připevněny (většinou přivázány) ke krokvím, či dalším nosným prvkům konstrukce krovu.
Velmi častou krytinou jsou dílce ze speciální dlouhé trávy, jejíž jméno se mi ale nepodařilo zjistit. Tato tráva, která je dlouhá cca 1 Đ 1,5 m, se po pokosení svazuje do snopů (obr. 15). Na obr. 16 vidíme ženu kmene Palongů v severním Thajsku, jak si nese snop trávy pro výrobu krytinových dílců. Dále se připraví vhodné tenké bambusové kmeny o délce cca 2 Đ 2,5 m, které se podélně rozříznou na čtyři stejné díly. Poté šikovný řemeslník (v našem případě řemeslnice Đ viz obr. 17) odebere vždy jeden stvol trávy, který obtáčí kolem rozčtvrceného bambusového kmenu a následně k němu další stvoly těsně vedle sebe přivazuje motouzem. A tak pokračuje pořád dále, až má celý krytinový dílec hotový. Autor tohoto článku se nechal vyfotit s takovýmto hotovým krytinovým dílcem (obr. 18). Takto vyrobené krytinové dílce se pak již kladou na nosnou konstrukci střechy, kterou tvoří šikmé krokve provedené buď klasicky ze dřeva anebo ze silnějších bambusových kmenů. Již výše popsané rozčtvrcené tenké bambusové kmeny v krytinových dílcích pak tvoří de facto vodorovné nosné prvky krytiny Đ tedy prakticky něco jako střešní latě. Pohled na hotovou střechu je na obr. 19, podhled na krytinu zespodu u okapové hrany pak na obr. 20.
V menším množství jsem se setkal i s krytinou z palem tong kor (obr. 21). V tomto případě se ale listy palem, připomínající vzdáleně obrovskou dlaň z široce roztaženými prsty, kladou na dopředu namontované latě z bambusových kmenů. Jednotlivé palmové listy se pak montují přímo na střeše. Pohled na část střechy s krytinou z palem tong kor je na obr. 22, podhled krytiny je patrný z obr. 23, a to na jeho pravé straně. Levá část střechy je krytá teakovými listy.
I v Thajsku, avšak na turisticky atraktivních ostrovech, se pak můžeme setkat i s umělohmotnými rákosovými doškami. Vypadají na střechách nesmírně krásně, nicméně ta příroda mně tam nějak chyběla. Částečný pohled na budovu na ostrově Ko Phan Gan s krytinou z umělohmotných rákosových dílců prezentuje obr. 24, detail okapové hrany pak obr. 25. A pod krytinou je nám dobře známá pojistná hydroizolační fólie (obr. 26).
Barma
V Barmě jsem byl, jak již jsem uvedl, „na skok“, a to v hraničním městečku Tashilek. Tamní „střešní perlou“ je věrná (ale hodně zmenšená) kopie Šweitigoumské pagody, jejíž 2 500 let starý originál je v největším barmském městě Rangoon. Tuto kopii v Tashileku znázorňuje obr. 27 Đ střecha je prý pozlacená. Jinak Barma je známa nádhernou přírodou, obrovským bohatstvím buddhistické architektury, avšak i vojenskou juntou, která zásadním způsobem nedodržuje lidská práva Đ viz věznění známé disidentky Su Tij.
Laos
Laoská lidová republika je značně rozporuplný a chudý stát s komunistickým režimem, avšak ne tak ortodoxního typu jako třeba Kuba či severní Korea. Proto mohou vedle sebe existovat jak hluboké buddhistické náboženství, tak i téměř zcela zestátněný průmysl. Charakteristickým koloritem Laosu jsou vedle laoských i všudypřítomné červené vlajky se žlutým srpem a kladivem. V Laosu je např. průměrný výdělek 2 USD denně a totální absence zdravotního pojištění. Veškerou péči si ale občané platí sami. Tento komunistický režim vládne v Laosu od roku 1973 po ukončení vietnamské války, kdy byl svržen poslední laoský král Sisavangveng. Krásné střechy z glazované keramiky lze spatřit v bývalém královském městě Luang Prabang. Nádherný chrám Wat Xieng Thong (obr. 28) je památkou UNESCO. Nejkrásnější chrám (stúpa) v Laosu je pak v jeho hlavním městě Vientianu a jmenuje se Pha That Luang (obr. 29). Zcela nový chrám ve Vientianu těsně před dokončením pak prezentuje obr. 30. Další chrámový skvost je na obr. 31.
Z přírodních krytin v Laosu nepochybně zaujme krytina z bambusu, ale zcela jinak, než je obvyklé. Silnější bambusové kmeny se příčně rozřežou v místech ztužujících žeber na jakési „trubky“, tedy po cca 50 – 60 cm délky. Jednotlivé trubky se pak podélně naříznou na asi 15 lamel a rozvinou. Takto „vyrobené“ rovinné krytinové prvky se pokládají horním okrajem na bambusové latě. Nad krytinovým prvkem se pak půdorysně nad bambusovou lať položí podélně rozčtvrcený další bambusový kmen a oba bambusy se pevně svážou Đ mezi nimi je tak sevřen výše popsaný bambusový krytinový prvek. Krytinový prvek si opět dovolil jako ukázku vzít do ruky autor článku (obr. 32). Pohled na střechu s touto krytinou můžeme vidět na obr. 33, spodní podhled na obr. 34 a detail okraje u štítu na obr. 35.
Malajsie
Malajsie je konstituční monarchie a byla založena roku 1963. Státní panovníci jsou známí pod názvy sultán, rádža a guvernér. Na rozdíl od Laosu je Malajsie ekonomicky nejvyspělejší zemí jihovýchodní Asie (tedy s výjimkou Singapuru). Má vynikající silniční síť a funkční státní správu. V Malajsii na rozdíl od předchozích států převládá islám (53 % obyvatelstva), buddhistů je 17 %, konfuciáni a taoisté mají 12 %, křesťané 9 %, hinduisté 7 %, kmenová náboženství pak tvoří již pouhá 2 %. Nejstarší stopy po člověku jsou (10 000 let př. n. l.) nástroje Negritů z doby kamenné. Území Malajsie patřilo před osamostatněním postupně Indům, Portugalcům, Holanďanům a Britům.
V Malajsii jsem navštívil pouze města, takže jsem viděl prakticky pouze keramické krytiny v nejrůznějších modifikacích. Úchvatný je komplex budov nového chrámu Kek Lok Si v bývalém hlavním městě Malajsie (za Angličanů) Georgetown na ostrově Penang, který je s pevninou spojen mostem délky 7 km. Na obr. 36 je pagoda tohoto chrámu, na obr. 37 pak řemeslně precizně provedená střecha kruhového půdorysu z glazovaných prejzů tamtéž. Dokonalost střešních krytin tohoto chrámového komplexu pak podtrhuje další střecha na obr. 38.
Kapitolou samou o sobě je třetí největší budova na světě, a to Petronas Twin Towers v hlavním městě Kuala Lumpur. Jedná se o úžasné dvě věže o výšce 451 m. A vlastně nemají střechu. Mají pouze fasádu v kombinaci nerez ocel a sklo. Tuto budovu prezentuje obr. 39. Z výšky 170 m (ze spojovacího mostu mezi oběma věžemi) jsou pak vidět nesmírně zajímavé ploché i šikmé střechy přilehlých výškových budov (obr. 40, 41 a 42).
Singapur
Jako samostatný stát existuje od roku 1964 vyloučením z Malajské federace. Paradoxně na tom nesmírně vydělal a dnes se jedná o jeden z ekonomicky nejsilnějších států světa. V Singapuru se všem občanům žije velmi dobře a prakticky neexistuje chudoba. Všude panuje dokonalý pořádek a čistota. Odhození cigarety, žvýkačky, nemluvě o plivnutí na zem se trestá vysokými pokutami (v případě, že jste při činu přistiženi). Singapur lze nazvat zemí moderních mrakodrapů, ale zároveň i nesmírně bohaté zeleně. A stále se tam staví. Pohled na několik budov dokumentujících výstavbu Singapuru prezentují obr. 43 a 44. Ale o tom, že i v Singapuru zůstávají jako perličky mezi mrakodrapy stát historické chrámy, svědčí obr. 45 (průčelí s přezdobenou střechou hinduistického chrámu) a obr. 46 (vstup do čínského chrámu taoistického). A tímto již velmi rychle končím svou pouť (nejen) po střechách pěti zemí jihovýchodní Asie a v letním dvojčíslí roku 2010 se zase těším na shledanou.


Autor a fotografie: Doc. Ing. Antonín Fajkoš, CSc.


Zdroj: Střechy, fasády, izolace 7-8/2009