Vlastnosti dřevovláknitých desek
Vlastnosti lze v zásadě odvodit od vlastností rostlého dřeva s přihlédnutím k menší objemové hmotnosti desky. Podle objemové hmotnosti (ve výše zmíněném rozpětí) lze zhruba říci, že deska má následující vlastnosti:
součinitel tepelné vodivosti  λ=0,038-0,046 W/(mK)
měrná tepelná kapacita   c=2000-2100 J/kgK
max. sorpční vlhkost    u=15-20% hmotnosti (dle suroviny a hydrofobizace)
faktor difúzního odporu  µ=3-10 (podle suroviny hydrofobizace)
požární klasifikace   Eurotřída E (EN 13501-1), B2 (DIN 4102-1)
Je třeba upozornit, že desky své vlastnosti začnou výrazně měnit (k horšímu) při objemových hmotnostech pod asi 150 kg/m3. Zejména se zhoršují jeho tepelně izolační schopnosti, požární vlastnosti a ztrácejí mechanickou tuhost.


Desky se upevňují mechanicky (spony, vruty), řežou se pomocí přímočarých pil. Desky na fasádách lze i brousit. Desky je rovněž možné opatřovat tenkovrstvými omítkami, přitom je ovšem nutné přihlédnout k difúzní permeabilitě podkladní stěny, aby nedošlo k uzavření vlhkosti v desce. Při dlouhodobém vystavení účinkům vlhkosti ve formě kapaliny desky mírně bobtnají.
Vynikající vlastností desek z pohledu aplikací je především jejich vysoká měrná tepelná kapacita. Uveďme jednoduché srovnání: deska tloušťky d o hustotě ρ a měrné tepelné kapacitě c má tepelnou kapacitu rovnou součinu d. ρ. c. Tedy deska 0,1 dává přibližně
– pro dřevovláknitou desku 250 kg/m3      0,1 . 250 . 2100 = 52,5.103 J/(m2K)
– pro vláknitou izolaci 25 kg/m3  0,1 . 25 . 900     = 2,25.103 J/(m2K)
Hodnota dřevovláknité desky je tedy asi 20 krát vyšší než hodnota pro vláknitou izolaci. Díky vyšší objemové hmotnosti vykazují tyto materiály ve srovnání s obvyklými izolacemi lepší akustické vlastnosti.


Desky se běžně dodávají v tloušťkách do 100 mm, včetně možnosti okrajů na pero a drážku.


Použití desek ve stavební praxi
Desky se využívají velmi rozmanitým způsobem. Lze je použít jako plášťové materiály pro tvorbu zateplení podkroví (výhodná nekrokevní izolace). Běžné jsou jejich aplikace pro tvorbu obvodových plášťů dřevostaveb i pro konstrukce podlah.


          


Jejich velice efektivní aplikací je tvorba tzv. prodyšných nebo také difúzně otevřených konstrukcí obvodových plášťů a zateplených konstrukcí podkroví. Jde o to, že tyto desky vykazují optimální materiálové vlastnosti pro konstrukci staveb bez parozábran, a to zejména díky optimální hodnotě faktoru difúzního odporu.


                    


Zateplení stávajícího objektu dřevovláknitými deskami přes dřevěný rošt nebo přímo kontaktně.
          
Konstrukce zateplení podkroví s využitím dřevovláknitých desek v poloze nad i pod krokvemi bez použití parozábrany. Obdobně lze postupovat i u stěn dřevostaveb.


Speciálně u tvorby střešních konstrukcí, kde je dřevovláknitá deska použitá jako nekrokevní izolace, je možné využít ji současně jako tepelnou izolaci, konstrukční samonosnou desku i jako pojistnou hydroizolaci (pokud je použita deska ve hmotě hydrofobizovaná).
Je-li dřevovláknitá deska použita jako vnější vrstva konstrukce obvodových anebo střešních plášťů, je vždy vhodné použít desky napojované na pero a drážku. Jednak se tím podstatně omezí riziko spárové konvekce (která potom např. na fasádách může vést na „opisování spár mezi deskami), jednak se tím zamezí vnikání vody do spár kapilárními silami. Desky se samozřejmě vždy ukládají „perem nahoru“.


obr. 3 a 4 Zateplení stávajícího objektu dřevovláknitými deskami přes dřevěný rošt nebo přímo kontaktně.


obr. 5 a 6 Konstrukce zateplení podkroví s využitím dřevovláknitých desek v poloze nad i pod krokvemi bez použití parozábrany. Obdobně lze postupovat i u stěn dřevostaveb.