Kontrola výstavby užitných plochých střešních plášťů

/autor: /

1. Základní rozdělení


Již od pradávné minulosti se výstavba všech druhů objektů, chatrčemi počínaje a mrakodrapy konče, dělí na několik velice významných etap. Každá pak je něčím specifická a hraje významnou roli v rámci celého díla, ať už pozitivní či negativní. Aby bylo možné eliminovat ona negativní rozhodnutí při celém stavebním procesu, je potřeba se nad každou částí stavby zamyslet globálně, a to nejen při samotné realizaci, ale i při předprojektové přípravě a následném návrhu. Jelikož proces výstavby je s postupující dobou čím dál tím komplikovanější, zaměříme se na specifické části některých budov, kterými jsou užitné střešní pláště.


Mezi tyto typy střech lze zařadit mnoho velice zajímavých konstrukcí, avšak pro zjednodušení si je rozdělíme následnovně:



  • střechy pochůzné (ploché střechy se skladbou a povrchovou úpravou umožňující pohyb osob, např. terasy);

  • střechy pojížděné (ploché střechy se skladbou a povrchovou úpravou umožňující pohyb a pojezd vozidel o různých hmotnostech, např. střešní parkoviště, přístupové cesty pro požární techniku, heliporty, apod.);

  • střechy vegetační (ploché i šikmé střechy, které jsou ozeleněny);

  • střechy speciální (ploché i šikmé střechy kde jsou např. bazény, hřiště, či je možné plochu využívat k výrobě elektrické energie, …)

2. Předprojektová příprava


Každému projektu by měla předcházet nejen dobrá ekonomická rozvaha, majetkoprávní příprava, architektonická studie, ale i celková příprava z hlediska techniky. Pro každého z nás jsou v této fázi známy pojmy jako hydrogeologické, radonové a další průzkumy, ale kolik lidí, resp. projektantů se zamyslí nad okolními vlivy v uvažovaném místě stavby, které by mohli ovlivňovat budoucí střešní plášť? Určitě stojí za to popřemýšlet nad otázkami typu:



  • jaké jsou klimatické podmínky (směr větru, úhrny srážek, rizika námraz);

  • jaké může být počasí v dané lokalitě při samotné výstavbě (teploty, deště, sucha…);

  • jaká je konfigurace okolního terénu (otevřená či uzavřená lokalita);

  • je v blízkosti vzrostlá zeleň (listí, jehličí, možné škody při zlomení větví);

  • zda byla již někdy taková konstrukce realizována, jsou nějaké zkušenosti, informace;

Asi bychom vyjmenovali i mnoho dalších věcí, avšak důležité je si vůbec včas vzpomenout, že je potřeba brát v potaz zkušenosti z minulých staveb a respektovat přírodní a místní podmínky takové jaké jsou, neboť to může ušetřit mnoho starostí.


3. Návrh – projekt


Projektová fáze je základním faktorem, který ovlivňuje budoucí výstavbu. Pokud je zhotovena dokumentace na dobré technické úrovni, pak není při výstavbě nutné řešit zásadní věci, „jako že nikdo neví, kudy se na naší užitnou střechu vůbec bude chodit.“ Bohužel v dnešním době se často staví téměř bez projektu (nebo s velmi nedostatečnou dokumentací), čímž riskujeme velké množství neodstranitelných vad, snižujících hodnotu celého díla.


Z dlouhodobých zkušeností, nejen naší kanceláře, se dá jednoznačně říci, že i se sebemenší nejasností je dobré se poradit s někým z daného oboru. Vždyť nikdo neumí vše. Je lepší investovat část peněž do zpracování specializovaného dílu projektové dokumentace nebo v průběhu návrhu specielní záležitosti s někým konzultovat, než po pár letech opravovat opakující se problémy způsobené nefunkční střechou.


Při návrhu užitných střešních plášťů by se při zpracování projektové dokumentace měly důsledně kontrolovat:



  • správná definice využití provozní střechy;

  • ucelené definování okrajových podmínek z hlediska stavební fyziky;

  • dostatečné a proveditelné spádování střešních rovin a jejich odvodnění;

  • volba hydroizolací (odolnost proti UV záření, proti chemikáliím, tukům, prorůstání kořínků, zdravotní a biologická nezávadnost, pevnost, odolnost vůči mechanickému poškození, dynamickým účinkům, atd.);

  • volba tepelných izolací (pevnost pro daný účel, chemická odolnost, příp. spády, tepelně izolační vlastnosti, chemická stálost, atd.);

  • použití vhodných ochranných, separační nebo drenážních, příp. vegetačních vrstev;

  • použití vhodných střešních doplňků (vpusti, odvodňovací žlaby, průchodky, zarážky, podkladky, …);

  • správnost řešení konstrukčních detailů v rámci celého střešního souvrství a navazujících okolních konstrukcí;

  • dodržování normových požadavků, technologických zásad a praktických poznatků z výstavby podobných typů střešních plášťů;

U každého projektu se mohou vyskytnout komplikace a jejich pravděpodobnost stoupá s velikostí navrhované budovy a její složitostí. Při projektování velkých a složitých střešních konstrukcí je vhodné se vyhnout experimentům a sporným řešením, která jsou podloženy pouze teorií a nejsou v praxi nijak ověřeny.


Mějte na paměti, že v jednoduchosti je krása a pokud něco nevíte, stačí se zeptat někoho kdo by vám daný problém mohl pomoci zodpovědně vyřešit.


4. Realizace


Při samotné výstavbě navrženého střešního pláště by měla být kontrola prováděna z několika stran. Ze strany zhotovitele díla kontrolují správnost prováděných prací mistr nebo předák pracovní čety izolatérské firmy. U větších staveb pak do procesu kontroly kvality provádění logicky vstupují stavbyvedoucí, úsekový stavbyvedoucí nebo jimi pověřené osoby. Z opačné strany by měl kontrolu provádět technický dozor investora nebo sám investor. Samozřejmostí je právo provádění autorského dozoru ze strany projektanta. Celý poměrně složitý proces kontroly kvality provádění by měl mít jediný cíl – systematicky vyhledávat problémová místa, vady a nedostatky a činit opatření vedoucí k jejich nápravě.


Nyní se podívejme na některé klíčová aspekty z průběhu realizace střešního pláště, jejichž kontrolou se lze vyvarovat někdy velmi nepříjemným překvapením.


4.1 Kontrola podkladu


Podklad (tzn. povrch nosné konstrukce) tvoří v případě provozních střech většinou nosná železobetonová stropní deska. Jiné typy podkladů jsou možné, ovšem nikoli obvyklé. Před prováděním izolačních prací je potřeba provést kontrolu podkladu a to zejména:



  • stáří podkladu (pro betonovou stropní desku je minimální stáří před navařením hydroizolace, resp. aplikací penetračního nátěru 21 dní);

  • únosnost a soudržnost podkladu (sekundárních nabetonovávek) k primární nosné konstrukci. Provádí se vizuálně, poslechem pomocí kuličky, příp. poklepem. Únosnost se stanovuje při betonáži na základě destruktivních zkoušek na zkušebních vzorcích odebraných při betonáži nebo nedestruktivními metodami, např. pomocí Schmitdova kladívka;

  • pevnost v tahu povrchu betonu (je-li předepsáno, hlavně u mostovek);

  • vlhkost betonu do hloubky 20 mm (je-li předepsáno, hlavně u mostovek nebo u střech kde na podklad přichází rovnou tepelný izolant). Maximální vlhkost pro natavování hydroizolačních pásů u konstrukcí mostovkového typu je 4% hmotnostní, u tepelných izolantů v závislosti na použitém druhu materiálu;

  • teplota podkladu, teplota vzduchu a jeho relativní vlhkost (je-li předepsáno) při aplikacích epoxidových nátěrů na mostovkách (pečetící vrstva, kotevní impregnační nátěr);

  • rovinatost podkladu. Měření se provádí dvoumetrovou latí. Maximální nerovnost pro kladení asfaltových pásů je ± 5 nebo 8 mm/2m (dle příslušných ČSN nebo technologických požadavků a doporučení konkrétního materiálu);

  • výskyt nesoudržných součástí, cementového mléka, nečistot, prachu, ostrých hran a výčnělků;

  • spádování, je-li předepsáno již v nosné konstrukci. Toto je velmi důležitý aspekt. Dle normy ČSN 731901 je minimální spád střechy 1,75% (1°) směrem k odvodňovačům;

  • u větších staveb je vhodné provést výškové zaměření horního povrchu stropní konstrukce, aby se následně dalo předejít dohadům o nedodržených tloušťkách provedených vrstev.

V případě, že povrch nosné konstrukce vykazuje vady, kvůli kterým nelze provádět izolační práce, je potřeba všechny tyto vady nejdříve odstranit. Pokud je podkladní konstrukce v pořádku, pak je možné pokračovat s dalšími vrstvami. O kontrole a shledaných skutečnostech je nutné provést zápis do příslušného stavebního deníku nebo do samostatného protokolu, který je schválen objednatelem, resp. investorem.



Obr. 1 –  Kontrola podkladu kuličkou – označena nesoudržná místa


4.2 Parotěsná zábrana


U provozních střech se s parozábranou setkáme téměř vždy a ve většině případech se tato vrstva aplikuje na stropní konstrukci, která byla shledána jako způsobilá pro pokládku parozábrany. Během aplikace parozábrany je nutné kontrolovat následující:



  • druh dodaného materiálu, atesty a prohlášení o shodě a soulad s projektovou dokumentací;

  • dokonalé a těsné spojení všech podélných a příčných přesahů a především dokonalé napojení na všechny konstrukční detaily a prostupující elementy. V současnosti se bohužel stalo běžnou praxí zhotovování dodatečných prostupů až po dokončení celého hydroizolačního souvrství a v takovýchto případech je dodatečné napojení parozábrany na prostup značně obtížné;

  • zajistit co nejrychlejší zakrytí parozábrany vrstvou tepelné izolace nebo jinou vrstvou zamazující znehodnocení parozábrany jak mechanické, tak vlivem působení klimatických podmínek (hlavně sluneční záření).

U novostaveb se parozábrana bere i jako pojistná izolace. Pokud je to nutné, lze provést zkoušku těsnosti i pomocí zátopové zkoušky, a to jak celku, tak jen částí zhotovené plochy. O všech kontrolách a provedených zkouškách by měl být opět proveden zápis do stavebního deníku nebo jiného domluveného protokolu.

4.3 Tepelně izolační vrstvy


Tepelné izolace mají v dnešním stavitelství neodmyslitelné místo, jelikož zásadním způsobem jimi lze ovlivnit energetické hospodářství budoucího provozu realizovaného objektu. Při vlastním provádění se kontrolují následující skutečnosti:



  • druh dodaného materiálu, atesty a prohlášení o shodě a soulad s projektovou dokumentací;

  • nutné je kontrolovat tloušťku, fyzický stav materiálu (celistvost, suchost) a dbát na správné skladování navezeného materiálu, aby nebyl zbytečně znehodnocován (hlavně deštěm nebo sněhem);

  • technologická kázeň při pokládce – správná aplikace (lepení, kotvení), kontinuita celé vrstvy, opracování detailů (hlavně u prostupů), opracování spar mezi jednotlivými deskami (vyplnění, překrytí, apod.);


Obr. 2  – Příklad nedokonale přilepeného pěnového skla k podkladu


Podle použitého druhu tepelné izolace je nutno koordinovat práce na dalších vrstvách. Obecně platí, že nasákavé tepelné izolace je nutno vždy urychleně zabezpečit proti namočení. Zabezpečen by měl být vždy každý denní pracovní záběr.


4.4 Vodotěsné povlakové izolace

Hydroizolační souvrství je nejdůležitější částí každého střešního pláště a proto je nutné věnovat jeho provádění maximální pozornost. Jakékoli porušení hydroizolačního povlaku znamená budoucí zatékání a obvykle komplikovanou demontáž vrchních vrstev střešního pláště, aby bylo možné opravit porušené místo. Tyto opravy jsou finančně nákladné, u pojížděných střech je jimi omezen provoz a pro všechny zúčastněné jde o značně nepříjemné záležitosti. Kontrolování provádění této vrstvy je velmi důležité. Důraz je kladen zejména na kontrolování:

  • typ a druh dodaného materiálu, atesty a prohlášení o shodě a soulad s projektovou dokumentací;

  • stav hydroizolace a její skladování na staveništi (role s asfaltovými pásy se skladují pouze na stojato);

  • klimatické podmínky při provádění (teplota, srážky);

  • stav podkladní vrstvy (zejména rovinatost a vlhkost – podklad musí být u povlakových izolací suchý);

  • správnost postupu pokládání, opracování a aplikace hydroizolací v ploše. U povlakových izolacích kontrola velikosti a umístění podélných a příčných přesahů, dokonalé vodotěsné provedení jednotlivých spojů (např. jehlovou zkouškou). U dvouvrstvých systému z asfaltových pásů kontrola správného prostřídání podélných spojů v první a druhé vrstvě;

  • u mechanicky kotvených povlakových hydroizolací kontrola správného rozvržení kotvení na základě kotevního plánu, použití správných kotev (dostatečná antikorozní ochrana, délka a svěrná délka, správné přitažení k nosné konstrukci);

  • u plnoplošně tavených asfaltových hydroizolací je zejména u pojížděných užitných střech důležité kontrolovat celoplošné přitavení pásů k podkladu (nejčastěji tzv. zkouška kuličkou). V některých případech (střešní pláště mostovkového typu) je předepsáno provádění destruktivních zkoušek na přídržnost hydroizolace k podkladu (zkouší se odtrhem zkušebního terče);

Kromě výše zmíněných bodů je nejdůležitější provádět kontrolu všech konstrukčních detailů, neboť to jsou místa, kde může s největší pravděpodobností dojít k poruše těsnosti hydroizolační vrstvy. Kromě shody s projektovým řešením a technologickými normály se vizuálně kontroluje provedení detailu, správnost vyztužení všech problematických oblastí, napojení a ukončení na navazující konstrukce (způsob, výška vytažení, atd.), správné osazení odvodňovacích prvků, dilatací, oplechování a dalších doplňků střešního pláště.



Obr. 3 – Příklad nesprávného skladování hydroizolačních asfaltových pásů



Obr. 4 – Odtrhová zkouška pro zjištění přilnavosti asfaltového pásu k podkladu


Důležitým faktorem při provádění hydroizolační vrstvy je zajištění vodotěsnosti v daném denním záběru, aby nemohlo dojít jednak ke znehodnocení zabudovávaných vrstev a jednak k narušení dalších stavebních procesů (např. montáže technologií o patro níže, apod.).


Především u větších staveb se po provedení hydroizolačních vrstev objevuje problém se zajištěním dokončeného prostoru před mechanickým poškozením dalšími stavebními řemesly. V českých zemích je bohužel nekalým zvykem neúcta k  práci druhých. Běžně se v praxi setkáme s tím, že ohraničení dokončeného úseku páskami se zákazem vstupu není nikomu na obtíž a vesele se na právě provedených hydroizolacích prohání půl stavby. Sváří se zde ocelové prvky, sbíjí bednění pro další konstrukce, atd. Správně nyní budete namítat, že pohybu na hydroizolacích se prostě někdy zabránit nedá, ale jde vyvíjet značný tlak na odpovědné osoby i samotné dělníky, aby při potřebě cokoli dělat na dokončených hydroizolacích používali ochranné prvky jako jsou dřevěné desky bez hřebíků, textilie, rohože, kartony, nebo aby byla co nejdříve provedena celé ochranná vrstva.


Než bude započato s dalšími pracemi na dokončených hydroizolačních vrstvách, měla by být hydroizolace, ať už v celé ploše nebo jen v ucelené části, předána investorovi, příp. objednateli. O tomto kroku by měl být proveden zápis do stavebního deníku nebo jiného příslušného protokolu, stejně jako by měl být proveden zápis o provedených zkouškách, kontrolách, vadách které je nutno odstranit, atd.


4.5 Drenážní a separační vrstvy


Drenážní vrstvy nachází své uplatnění zejména u zelených střešních plášťů. Se separačními vrstvami se setkáme u většiny střech. Pokládka těchto vrstev není nikterak složitá a neměly by zde vznikat velké problémy. Je pouze třeba ohlídat správnost dodaného materiálu dle projektové dokumentace, jeho atesty a osvědčení a při pokládce správné provedení dle projektové dokumentace a zajištěné ochrany spodní vrstvy (tepelné, hydroizolační příp. ochranné) před mechanickým poškozením vlivem pohybu dělníků.


4.6 Ochranné vrstvy


U provozních střech se často setkáte s ochrannými vrstvami jako jsou betonové mazaniny nebo vrstva litého asfaltu, které se následně stávají součástí celé skladby. Včasné provedení ochranné vrstvy je velmi důležité nejen kvůli možnému mechanickému poškození hydroizolační vrstvy nebo i jiné, ale v případě povlakových izolací je potřeba je chránit před klimatickými vlivy, zejména vysokou teplotou a účinkům ultrafialového záření. Ochranná vrstva uvedeného typu umožní ostatním profesím volný pohyb po zaizolovaných plochách (nejen osob, ale i dopravu materiálu – dle provedené skladby) V případě potřeby se vytvářejí i dočasné ochranné vrstvy z různých tuhých dřevěných desek nebo textilií. Při používání tuhých desek je nutné vrstvu, na kterou bude deska kladena, důkladně očistit (zejména u povlakových hydroizolací), aby nedošlo k porušení vrstvy zatlačenými kamínky, zbytky materiálů, apod. Používané desky nesmí mít ostré hrany a především nesmí být plné hřebíků. Přes jakkoliv důkladné očištění se doporučuje takovou desku podložit textilií, kartonem nebo zbytky pásů či tepelných izolací.



Obr. 5 – svařování přímo nad hotovým hydroizolačním souvrstvím bez jakékoli ochrany izolací proti propálení padajícími žhavíky.


4.7 Každodenní kontrolní administrativa


Ať už provádíme dozor z jakékoli pozice při provádění jakéhokoli druhu střešního pláště, nikdy nesmíme zapomenout na to, že je třeba si krýt záda. Můžeme si být sebe více jisti, že jsme všechno uhlídali, ale co když ne? Jak potom dokázat kde je chyba, proč něco nefunguje? Není nic jednoduššího koupit si pořádnou zbraň – digitální fotoaparát s dostatečným množstvím baterií a paměťových karet. Cokoli co se vám nezdá je nutné vyfotit a když se vám zdá všechno dobré, pak to vyfoťte také!


Ovšem nejen fotoaparát je mocná zbraň. Nejvyšší váhu má stavební deník a zápis do něj. Tato knížka opravdu není pro to aby se na ní svačilo, ale jde o regulérní a právně silný poklad pro všechny případné spory. V deníku by měly být zaznamenány všechny kontroly, přebírky a předávky vrstev, zjištěné spory, nedostatky, vady, jejich nápravy apod. Kromě stavebního deníku je vhodné zejména u velkých staveb psát protokoly o denních kontrolách, kde se objevují všechny poznatky z provádění, specifikují se zde doporučení, návrhy a opatření pro dokonalé provádění. Způsob vedení takové dokumentace je vhodné před započetím prací odsouhlasit se všemi stranami, aby nevznikaly při vyskytujících se problémech zbytečné kličky a byly jasně definovány pravomoce, práva a povinnosti.


Rovněž se můžeme setkat s povinností dokladování provedených prací, kontrol a souvisejících úkonů za určený časový úsek. Tyto dokumenty by neměly být pouhými cáry papíru, ale měly by co nejlépe dokladovat, co se v čase děje a dělo při zhotovování konkrétní části díla.


5. Závěr


Provozní střechy jsou nedílnou součástí moderních budov a každý z nás je ve větší či menší míře využívá. Aby tyto konstrukce byly kvalitní, funkční a měly dlouhou životnost, pak je nutné se jim důkladně věnovat od samotného návrhu přes realizaci až po údržbu při provozu. V průběhu kontrolních procesů je důležité zaujímat maximálně odborný a rozumný postoj a neustupovat časovým, finančním a mocenským tlakům pod přijatelnou míru.