Základní poučka starého izolatéra říká, že čím větší spád, čím rychleji dostanu vodu ze střechy, tím lépe. To je obecná a absolutně pravdivá věta. Je nutné ji však kombinovat s ostatními parametry odvodnění, tj. vpustmi a chrliči.

Negativní vliv vody na střeše je jasný z hlediska statického, kdy se střecha lokálně přitěžuje, což samozřejmě může mít negativní důsledky v oblasti deformací nosných konstrukcí střešního pláště, tj. louže, rybníky a jiné nádrže, se mohou zvětšovat. Konce pak pozitivní moc nejsou, protože může dojít ke statickým poruchám.

Louže v kombinaci s UV zářením, teplotou a chemizmem srážkové vody nemají optimální vliv na kvalitu hydroizolací, mají tendenci vysávat z fólií změkčovadla, a tak urychlovat stárnutí, ale i na asfaltových střechách je to negativní, protože zejména v zimě, při tvorbě námrazy, dochází k odmrzání hydrofobizovaného posypu.

Tedy takovéto rozsáhlé a trvalé rybníky na střechách jsou negativní.
V případě, že se budeme bavit o spádu, je potřeba uvést, že minimální spád, při kterém nebudou stát na střeše, byť krátkodobě, louže, jsou 3 %. U spádů pod tuto hodnotu vždy musíme očekávat lokální louže na střechách, a to zejména v oblasti nad přesahy, které tvoří svým způsobem bariéru při odtékání vody.
Samostatnou kapitolou je odvodnění. Každá střecha musí mít řádně dimenzované odvodnění, a to nejen klasickými vnitřními toky, ale též chrliči. Osobně se vyhýbáme podtlakovým systémům, které jsou náročné na čistotu a chcíplý holub takovouto vpust ucpe na hezky dlouho.

Takže považujeme za rozumné gravitační odvodnění o min. průměru vpustí 100 mm a se spádem nad 3 %. Pro úžlabí je nutné používat rozháněcí klín, protože když se nepoužije, riskují se rybníky, tak jako jsou na vložených obrázcích.

Obr. č. 1 – rybník na střeše, který je důsledkem prohnutí konstrukce v kombinaci s absencí rozháněcích klínů

 


Obr. č. 2 – rybník na střeše, který je důsledkem prohnutí konstrukce v kombinaci s absencí rozháněcích klínů

Foto: autoři