Asfaltové hydroizolace při vysokých letních teplotách měknou. Závisí to od druhu této izolace. Nejcitlivější jsou na to materiály, které mají výrazný obsah oxidovaných asfaltů. Oxidované asfaltové materiály mají nejnižší odolnost proti vysokým teplotám.

Oxidované materiály mají teplotní odolnost mezi 70–80 °C, modifikované SBS – 80–100 °C (podle podílu oxidovaného materiálu v hmotě), APP 120 °C a výše. Kombinované modifikátory mají odolnost obdobnou jako materiály modifikované APP, tedy většinou se jim krokodýling a stékání vyhýbá.

Obr. č.  1 – stékání asfaltových hydroizolací v kombinaci s krokodýlingem

Důsledkem nízké teplotní odolnosti je právě stékavost, resp. krokodýling. To se vyskytuje u asfaltových hydroizolačních materiálů, které nemají dostatečnou odolnost proti tomuto namáhání.

Takže v horkých letních dnech je možné očekávat, že když se projde někdo po asfaltové hydroizolaci a ještě v botách s profilovanou podrážkou, nechá na této hydroizolaci patrné výrazně patrné stopy, které se pak velmi složitě likvidují.  Resp. kromě záplaty moc jinak zlikvidovat nejdou. Je nutné si uvědomit, že taková bota roztlačí asfaltovou hmotu a dojde k lokální destrukci vrchní vrstvy hydrofobizovaného posypu. Tedy v tomto místě dojde k výraznému snížení životnosti hydroizolačního povlaku.

Tato vlastnost je velmi důležitá pro asfaltové hydroizolace, kde je nutné respektovat, že v letním období nelze po těchto hydroizolacích chodit.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. č.  2 – pošlapaná hydroizolace

 

Obr. č.  3 – pošlapaná izolace

 

Obr. č.  4 – detail stopy otištěné do hydroizolace

 

Každá vodotěsná izolace má svá specifika. Asfaltové jsou náchylné na zacházení ve vysokých teplotách, kde je možné je mechanicky velmi jednoduše poškodit. Fóliové izolace jsou náchylné na mechanické poškození obecně. Nicméně v oblasti vysokých teplot nejsou tak náchylné na tento typ zacházení.