Srovnání základních přístupů k opravám a sanacím hydroizolačních systémů spodních staveb. Zhodnocení náročnosti prací v případě stavební konstrukce bez pojistného systému a staveb s instalovaným pojistným systémem. Základní rozdělení injekčních hmot.
1.   Úvod
Doba, kdy byla možnost stavět objekty v lokalitách s optimálními základovými podmínkami, již dávno minula. Dnešní situace je taková, že se zcela běžně staví na takových místech, která naši předkové považovali za nevhodná – záplavová území, území s vysokou hladinou podzemní vody nebo agresivní vody, území s výskytem radonu nebo metanu, poddolovaná území apod. Zároveň ve velkých městech již dnes neexistuje případ, že by novostavba neměla v suterénních prostorách podzemní garáže, což v praxi znamená alespoň tři podzemní podlaží a základovou spáru v hloubce okolo 15 – 20 m pod úrovní terénu. To vše klade vysoké nároky na všechny účastníky procesu výstavby – investory, architekty, projektanty, realizační firmy a konec konců i na samotnou konstrukci a použité stavební materiály nebo systémy. Významný podíl tak na celkové funkčnosti objektu má konstrukce spodní stavby, potažmo hydroizolačního systému. Takže je naprosto nezbytné zajistit jeho spolehlivou funkci a trvanlivost.
Splnění těchto požadavků se zdá být poměrně jednoduché, v praxi však opak často bývá pravdou. Výstavba objektu je dnes velmi složitou záležitostí, ať už vzhledem ke zmíněným nevhodným podmínkám v dané lokalitě, ale svou roli hrají požadavky na to, jakou funkci má objekt plnit, jak má vypadat, kolik bude stát a kdy má začít sloužit svému účelu. Tyto aspekty, nazírané z úhlu jednotlivých účastníků výstavby, si mnohdy vzájemně odporují. To často vede k tomu, že realizační firmy jsou nuceny na něčem ušetřit, zkrátit dobu výstavby (někdy se jeví jako problém dobu výstavby dodržet), něco zjednodušit – „nejlépe“ technologické postupy, apod. Právě nejmarkantněji se tyto prohřešky zpravidla projeví u izolačního souvrství střešní konstrukce nebo spodní stavby. Zatečenou vodu do budovy opravdu nikdo nepřehlédne.
Oprava střešní konstrukce jistě není příjemnou záležitostí, ale je možno říci, že je relativně jednodušší než oprava hydroizolace spodní stavby. To je dáno celkovou nepřístupností hydroizolace spodní stavby, která se obyčejně nachází uvnitř nějakého souvrství konstrukcí, které není možné z různých důvodů odstranit. Pokud není hydroizolace přístupná, aby mohla být provedena její přímá oprava, je nutno přistoupit ke komplexnějšímu opatření, které se obyčejně označuje jako sanace. Ta může být zdlouhavá, v některých případech zdlouhavá a nákladná. Proto se dnes stává běžným standardem, že hydroizolační systémy jsou doplňovány tzv. pojistnými systémy, které se instalují již v době výstavby objektu, jsou v přímé součinnosti s hydroizolačním systémem a mají zjednodušit opravy netěsných nebo poškozených hydroizolací.
2.   Sanace konstrukcí s instalovaným pojistným systémem
Pojistných systémů existuje několik typů, jejich základní rozdělení je možné provést podle toho, o jaký druh stavební konstrukce se jedná. V zásadě však pojistný systém vždy tvoří dvě základní složky:
• vlastní pojistný systém, což mohou být rozvody hadic, sektory, apod.,
• injekční hmoty, které se aplikují prostřednictvím pojistného systému.
Základním předpokladem spolehlivosti pojistného systému je potom vzájemná kompatibilita jednotlivých součástí. Proto není možné, aby za pojistný systém byly vydávány výrobky, které neprošly zkouškami a nebyly schváleny skutečně jako nedílný komplet.