Pokrytí střešního pláště se běžně neskládá pouze z jednoho materiálu, z čehož často plynou problémy se spojováním rozdílných materiálů mezi sebou. V dnešním dílu elektronického „poruchária živičných šindelů“ se krátce zaměříme právě na problém jejich stykování s ostatními materiály.


Problémy se spojováním nevznikají při použití materiálu na bázi bitumenu. Při napojování živičného šindele na materiály jiného charakteru, je tomu již naopak.


V těchto případech je nutné posoudit rozdílné dilatační vlastnosti spojovaných prvků. Především, jedná-li se o spoje mezi živicí a plechem, či živicí a plasty. Střešní plášť je v době užívání namáhán velkými teplotními rozdíly, u nichž si je nutné uvědomit, že se plech bude při změně teploty více roztahovat (smršťovat) než plast a živice.


Kromě toho je nutné zvážit, jakým způsobem bude ten který detail namáhán (pouze mechanicky, UV zářením atd.). Detaily, kde se spojují živičné šindele s ostatními materiály v místech, která nejsou vystavena účinkům UV záření, je možno těsnit tmely na bázi živice. Místa, kde je tmel (lepidlo) vystaven UV záření, je nutno řešit pomocí trvale pružného „venkovního“ silikonu.


V každém případě je nutné si uvědomit, že tmely jsou materiály pouze doplňkové. Jejich primární funkce není hydroizolační a neměly by tak být používány. Krytina má být provedena tak, aby skrz ní neprotékalo i bez tmelu. A v neposlední řadě je nutné dodržovat zásady pravidelné obnovy tmalů, jelikož jejich životnost prakticky nepřekračuje více jak tři roky.